Jižní Amerikou na kole - 16. den - Odjezd byl hlášen na osmou..
Louisova rodina vlastnící malý obchod, nakládala dodávku pitím a domácím jídlem, které jela prodávat do vedlejší vesnice na fotbalový turnaj. Dle slibu přihodili na korbu moje kolo a jelo se. Po cestě mi vysvětlili, že pokud je období dešťů, tak se na tři měsíce přeruší práce a proto je čas na dovolenou, nebo fotbal ve všední den. Díky období dešťů nikdo nevyužívá ani onu katastrofální silnici směr Chile, ale jezdí se jinudy. Vynikající se to dozvědět v půli cesty! Rodina mne vysadila na křižovatce a naposled zamávala.... a pro mne to začalo nanovo. Do hodiny sem byl pětkrát na zemí, když kolo zůstalo zabořené v písku. Křičel sem " proklínám vás, kurvy bolivijský", ale nic... jen šumění větru.
Ukrajoval sem kilometr po kilometrů k vesnici Saň Juan, kde měla být poslední civilizace a možnost nákupu. Připlazil sem se do vesnice po poledni, zrovna ve chvíli, kdy začal výkop místního fotbalu. Úžasné, prostě úžasné! Sednul sem mezi mezi místní, nechal si připravit klobásku, koupil colu a nechal si vysvětlit, že místní jsou žlutí, tudíž tleskám špatně. Připadal jsem si jako doma, tedy až na to, že všichni okolosedici měli v rukou sáčky s kokovým listím a valili to do sebe hlava, nehlava... Ale zase nikdo do sebe nevalil pivo, kupodivu!
Můj odjezd směr Chiquana vzbudil u okolních údiv. Cesta k této poslední bolivijské výspě je prý extrémně špatná a vesnice samotná již neexistuje, pouze vojenská posádka. Zkusil jsem se ještě zeptat v šatně hráčů, jestli někdo nejede alespoň kousek na Chiguanu, ale vzbudil jsem pouze smích. Jediný, kdo by tím směrem jel, jsou prý pašeráci drog, neboť jde o pašeráckou stezku... a ti místo v autě nemají, neboť jsou až po střechu.... ve zboží i v průseru. Obrnil jsem se tedy trpělivosti a žrádlem a rozjel poslední tango na silnici smrti. Do tři hodin to tak nějak šlo, ale pak se probudil klasický protivítr ostrý jako kudla a už to jelo. Ukusoval sem to po metrech. Skákal jako koza na trampolíně a brečel nad vlastním osudem. Ke své největší hrůze sem zjistil, že se tím drncáním rozhodila elektronika fotoaparátu a ten se poroučel do věcných lovišť. To byla rána pod pás. Kdybych mohl křičet až k prezidentu Moralesovi za stav cesty, tak ječím jako o život.
Nezbylo, než pokračovat dál a fotit tabletem. Jako debil! Zastavit, vyndat z obalu, nastartovat, počkat, vyfotit, vypnout, schovat, zadělat brašny.... ujet kilometr, zastavit..... atd. To jsem mohl klidně vést plátno a vše co vidím malovat. Časově by to vyšlo na stejno! Bylo již sedm večer a Chiguana nikde. Naprosté liduprázdno, vichr, hory a písek. Navigace mi ukazovala, že sem Chiguanu minul o sedm kilometrů, ale nechápal sem jak. Vylezl sem tedy na menší kopec, vzal dalekohled a ejhle. Přes rozbahněný salár stalo ode mne v dálce torzo vesnice. Vítr mi poprvé za celou cestu bušil do zad a já to valil bahnem hlava nehlava směr nocleh. Chodil sem rozpadlou vesnici sem a tam, nikde ani noha, zkusil jsem nakouknout do vojenské posádky... jen betonové chatrče bez oken, vítr svištěl, slunce zapadalo, hororová scéna.. Najednou sem uslyšel hlasy z jednoho betonového bunkru. Oddělal sem igelit, co tam byl místo okna a uviděl kluky, jak něco vaří. Pozdravil sem a zeptal se na nocleh. Nastalo absolutní zděšení, nechali vseho a zmizeli. V tu chvíli sem pocítil asi největší strach na cestě. Varování místních o pašerácké stezce se mi nalouplo do hlavy a vše ještě umocnily otevřené dveře, ve kterých stal borec tázající se co potřebuju.
Byl v civilu a měl úplně červené oči. Natlačil mi kolo dovnitř a posadil mne na lavici. Snažil sem se jakkoliv zjistit, jestli je to vojsko nebo ne. Po nějaké chvíli klábosení přistála přede mnou melta a kolínka s masem z lamy a já se uklidnil. Dostál jsem zubožený pokoj se zuboženou matrací, ovšem kluci spali ještě v horších podmínkách. Vše živila jedna autobaterie, žádný záchod, sprcha... jen venku u kolejí rezavá nádrž na vodu. Tak či tak, mužů jen opět sklopit hlavu nad odhodláním vojska, chránit hranice jako smrdutý hrdina. Třikrát hurá!
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 35. den - Vstával jsem poměrně brzy..
..nechtěl jsem mít problémy s ochrankou resortu, v jehož parku jsem chrupal, ale hlavně se moje tělo ihned po probuzení omrskávalo nervozitou. Čekala mne namáhavá RN234, neboli pověstná a nádherná Routa de Siete Lagos. Něco ve stylu nahoru, dolů, doleva, doprava, s výhledy na jezera co jsou dechberoucí... až po střední pasáž vjezdu do NP Nahuel Huapi, což měla být šotolina a kamení po dobu padesáti kilometrů.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 34.den - Skoro bych zvolal..
"jupííí, konečně pošmourno na obloze", ale nechtěl jsem se rouhat, aby mne to nemrzelo. Faktem zůstává, že nebudilo mě slunce, ale ševel větru a ospalo. Mám rád to počasí před deštěm, kdy se dá šlapat a šlapat, neboť máte pocit, že něčemu ujíždíte. Jelikož jsem spal u cesty a jen křoví mě dělilo od nakukování řidičů, nebylo moc času se protahovat. Měl jsem celou noc na důležité rozhodnutí a ráno jsem při pojídání suchých vloček mohl vyřknout ortel.Balón a klaunsky klobouk zůstanou zde na místě. Byť mi to trhalo srdce, nešlo to jinak. Klobouk znatelně zabíral pohled na moji reflexní vestu a balón je prostě balón. Schválně mi řekněte, kam by jste dali balón, když jedete na kole? Vezl jsem ho týden v helmě místo mé hlavy, ale tentokrát jsem již helmu potřeboval. Snažil jsem se jej vyfouknout a dovézt Amálce,... ale nešlo to. Rozhodnutí tedy tvrdé, ale prakticky praktické! Jak vidno, jsem chlap, lovec a drsoň!Nechám klidně balón a klobouk na místě a nehnu brvou....uffff!
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 33.den - Začalo to hned z rána..
... jistěže přiletěli tabanos a zabodávali do mne vidle a samozřejmě, že slunce roztopilo kotel na čtyřicítku. Já mám ale na mysli stoupání. Opravdu výživné stoupání. Cesta se vlnila hned zrána pěkně nahoru a samota nabírala obrátek. Největší trápení mi ale způsobovalo kručení v žaludku. Byla to doslova filharmonie. Bohužel, moje taška s jídlem obsahovala pouze paštiku, mrkev, rýži a tuňáka na večer a balíček sušenek. Šlapal jsem vzhůru a přemýšlel nad tím, co se dá ze zmíněných ingrediencí navařit za jídlo pro celý den... a vycházelo mi jediné. Velké hovno! Bez chleba zhynu!
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 32.den - Každý ráj má své vykoupení..
..a vykoupení ráje u horské řeky, kde jsem spal se jmenovalo "tabanos". Přišli, tedy lépe řečeno přiletěli hned za rozbřesku a udělali si pique-nique (pro Bobra piknik) přímo u mého stanu. Čekali jen až vylezu, aby rozpoutali rej a moji popravu. Tabanos, alias Black Flies jsou černá hovada velikosti Airbusu A-300. Nemají sosák, ale sbíječku, majzl a kladivo. Jejich systém lovu je udivující, zatímco jeden frajer přiletí před vaše oči a donutí vás švidrat, ostatní zbaveni mé ostražitosti přiletí zezadu, zapnou kompresory a pustí se do mých zad a nohou. Nevzdal jsem se a pustil se do boje. Za minutu jsem dokázal zabít přes tucet těchto násosku a vystrojil jim pohřeb. Ostatní to trošku zbrzdilo. Troškou myslím půl minutu.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 31.den - Neprožil jsem zrovna klidnou noc
Villaricca, díky své poloze u jezera nalákala tisíce dětských parchantů i s rodiči a všichni měli v plánu dělat prázdninový bordel. Uniknul jsem tomu na předem vyhlédnutou louku 5 kilometrů za městem. Bohužel si tento únik naplánovala i hippie squadra, která tam měla již postavené tři stany. Naštěstí byli již tak pod obraz, že mne pravděpodobně považovali za pochodující strom, neboť jen mžourali a padali ze židlí.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
O menopauze musíme mluvit, burácela herečka Halle Berry před Kapitolem
Slavná herečka Halle Berry se zapojila do americké politiky, když podpořila senátorky snažící se o...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
- Počet článků 93
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 726x