V čem je to tu jiné

      Patřím k těm, kteří mají Ameriku rádi. Chvíli mi to trvalo, než jsem jí přišel na chuť a než jsem ji alespoň trochu poznal. Teď už se na ni těším, jelikož je pro mne takovou duševní očistou

       Výše uvedené jistě mnohé nenadchne, mnozí si to nepřiznají a snad se najde i někdo, kdo mi rozumí a nedej bože i někdo, kdo mi to bude přát.

          Jsem tu teď jen dva dny a mám hned dva zážitky, kdy začnu tím slabším. Jedeme takhle s kamarádem na kole a zastavíme se na křižovatce, kde se rozhodujeme, kam pojedeme resp. zjišťujeme z navigace cestu k našemu cíli. V tom zastaví auto a bodrý místní padesátník se ptá odkud jsme a halasně hlasí Welcome in Amerika a zastavuje další dva trénující cyklisty, kteří se nám následně omlouvají za to, že mají jinou cestu. Nic moc nám nakonec nepomohl,ale mne opět ukázal, že je to tu jiný…

          Pro ty, kterým to připadá slabé mám ještě jeden – lepší. Z letiště jsme jeli ještě tři hodiny autobusem. Nasedli jsme do něj v sedm večer, tedy ještě před setměním. Jak už to bývá, počet cestujících se měnil a za námi spala jedna dívka.Postupně jsme v autobuse zůstali jen tři. Přijeli jsme na předposlední zastávku, kdy se dívka najednou probrala a zjistila, že přejela… Nicméně se neostýchala a šla to sdělit řidiči… A teď to přijde, řidič autobusu se nerozhodoval ani minutu, zavřel dveře autobusu a prostě se těch dvacet minut na zastávku vrátil…

          I když jsem byl v polospánku, tak Vám sděluji – ne nezdálo se mi to. A proto a nejen proto to tu mám rád.