Velký díl úlevy

Žije s tátou sama. Není to vždy snadný. Zvlášť teď, když dospívá, by mámu potřebovala. Bylo jí čtrnáct, když o ni přišla. Předěl jejího života, který stále nezpracovala. K tomu k ní ale přichází ještě další, co před okolím ve ... 

svých sedmnácti letech stále skrývá. Ví to pouze její nejlepší kamarádka. Před ní už cokoliv předstírat nedokázala.

„Jsem lesba.“

„Aha.“

„To je všechno, co mi řekneš, Lucko?“

„A co bych jako měla?“

„Asi bych čekala, že se mě budeš na něco vyptávat, nebo mi to budeš rozmlouvat.“

„Rozmlouvat? Jsem snad blbá. Jestli je to tak, nedá se nic dělat. Moje kámoška zůstaneš tak jako tak.“

„To jsem ráda.“

„A co jsi čekala?“

„Třeba že ti to bude vadit, že mě budeš vnímat jinak. Nezlob se, ale není to úplná banalita.“

„To taky nikdo neříká.“

„Takže všechno dobrý mezi námi?“

„No jasan.“

Oznámila to Lucce při jedné procházce na konci léta. Najednou prostě nebyla jiná volba. A teď po půl roce tuší a cítí, že musí přijít na řadu další osoba a tou je právě táta. Vůbec netuší, jak bude reagovat. Snad ho to nepoloží, snad nedostane infarkt. Je trochu cholerik, a když se věci nedějí tak, jak on předpokládá, chytne nerva.

Je večer, sobota. Počasí na draka. Jsou sami doma. Přijde do obýváku, kde táta kouká v TV na fotbal. Sedne si do křesla.  

„Potřebuješ něco, Simi?“

„Chtěla bych ti něco říct.“

„Dáš si se mnou?“

Nabídne jí víno do skleničky. Někdy si spolu poslední půl rok, kdy už se blíží ke své dospělosti, dají. Přisvědčí a otec ji nalije sotva jednu deci.

„Tak mluv. Průser nějaký? Nebo snad nějaký kluk, který ti ublížil. Jestli jo, řekni mi, kde ho najdu a srovnám to s ním.“

„Jako že bys mu dal ránu pěstí?“

„To taky.“

„Násilí ti nikdy nebylo vlastní.“

„To je fakt, ale někdy k němu mám skryté sklony. To víš, něco člověk drží v sobě, aby dobře působil na okolí.“

„O tom s tebou právě chci mluvit.“

„Asi ti nerozumím.“

„Jsem na holky.“

Otec se na ni podívá a dlouho neřekne vůbec nic.

„Co prosím?“

„Máš doma lesbu, tati.“

Otec do sebe kopne zbytek vína ze skleničky a hned si nalije další. Záhy vypne televizi.

„Víš to jistě?“

Nepatrným pohybem hlavy přisvědčí. Ví to jistě asi rok, kdy už vnímá svou sexualitu a všechno, co je s tím spojený. Zkrátka nemá pochyb, jen ji chvíli trvalo, než získala odvahu si to v plné míře připustit.

„Nechceš si o tom s někým pohovořit? Doba je dnes dost zvláštní, může to být jen tvůj pocit.“

„K žádnému psychoušovi jít nepotřebuji!“

„V tom případě mi nezbývá, než se s tím smířit.“

„Přesně tak, tati.“

Dívají se na sebe a dlouho nic neříkají. Pak se v jeden moment objeví v otcových očích slzy. Vůbec tomu nerozumí. Napije se vína a položí si ruce na klín. Sepne si je prsty.

„Je vysilující něco předstírat ...“

Otec se na ni podívá, utře si oči.

 „Zpracuji to a budu ready.“

„Vidět tě takhle … není to pro mě snadný.“

„I chlap někdy potřebuje pustit slzu z očí. Ale už je to dobrý.“

„Tak rychle?“

„Mám nějaký trénink.“

Podívá se záhy na fotku mámy a ona pochopí, kam tím míří. Bylo to tenkrát moc těžký, nečekaný. Ale už to jsou téměř čtyři roky. Částečně se s tím nějak srovnali, aby fungovali.

„Promiň, tati.“

„Za nic přece nemůžeš.“

„Asi ne, ale …“

„Budu v pohodě a ty buď, Simi, taky.“

„Snažím se. I proto o tom s tebou mluvím.“

„Máš nějakou přítelkyni?“

„Zatím ne.“

„A co Lucka?“

„S tou jsme jen kamarádky. Dozvěděla se to ode mě jako první.“

„Kdy?“

„Asi před půl rokem.“

Otec se na ni podívá dost vyčítavě.

„Nezlob se, musela jsem to říct nejprve jí. Potřebovala jsem spřízněnou duši.“

„To bych snad zvládl taky. Nebo sis myslela, že se zachovám jako debil?“

„To ne, ale bála jsem se. Velmi!“

„V tom případě dělám něco špatně.“

„Nemyslím si. Prostě jsem nevěděla, jak to přijmeš. Nedokážu ti všechno vysvětlit.“

„A navíc jsem dost nepředvídatelný.“

„To je fakt, tati.“

Řekne to již s úsměvem na tváři a s velkým dílem úlevy, který se dostaví. Moc si toho cení.