Otcovství

„Tak už je to tady!“ „Co?“ „Jsem těhotná.“ „Ne.“ „Ano, některá tvá spermie konečně zabodovala.“ „A pak že jsou pomalé. Říkal jsem ti, že se ten doktor splet. Neplodnost. U mě. Takový nesmysl.“ „Samozřejmě. Čekám, že mě obejmeš.“  Je tak   

vykolejený z té zprávy, že dočista zapomene, že má rovnou skočit po své ženě. Vstane a udělá to tak silně, až mu křupne v zádech. No jo, není už nejmladší. Pětačtyřicet na prvního potomka je docela hodně. Jeho ženě je čtyřicet a coby prvorodička bude jistě pod dohledem. Ale ona to dá, ona to zvládne.

Už ztrácel víru. Rok žil s tím, že je eunuch, který se na vlastní dítě nikdy nezmůže. Bylo to pro něj ponižující i frustrující zároveň. Ireně navrhl, aby ho pustila k vodě, ale ona ne, že je tu i možnost adopce. Jsou v pořádníku, započal ten proces a ejhle, stalo se něco, o čem doktor tvrdil, že se to nikdy nepovede. Už bere mobil do ruky, ale žena mu ho nekompromisně vezme.

„Vím, co chceš udělat.“

„Vážně?“

„Zavolat doktorovi a říct mu jadrně, jak se splet. Možná bys mu rád dal i pár facek.“

„Přesně.“

„Vykašli se na něj. On přece teď není vůbec důležitej.“

„Ale já se kvůli němu rok cítil jako blbec. Málem jsem tě pustil k vodě, abych ti uvolnil ruce i pánev pro jiného muže.“

„Moje pánev patří tobě.“

Libor svou ženu znovu obejme a cítí se skvěle. Bude konečně otec. Moc si to přeje. Kolikrát si to i představuje, jak vede kluka na hřiště, jak spolu jezdí na kole, jako ho učí lyžovat nebo jak hrají na zahradě pinčes. Holku si tak živě představit nedovede. V jejich rodině se vyskytují velice vzácně. Má bratra, bratrance, sestřenici pouze jednu, a to z druhého kolene. Pravděpodobnost, že bude mít dceru, se blíží z jeho laického pohledu téměř nule. Ale poradí si i s holkou případně, nepochybuje.

„Iren, musím na pivo a na panáka. Nechám tě tu chvíli o samotě.“

„Jasně, jen běž a pochlub se. Vy chlapi, kde se ve vás ta ješitnost bere?“

„Asi příroda, která nám to tak zařídila, že čekáme i mrňouse. Nebo to byla ta nová poloha?“

„Ne že v hospodě budeš mluvit právě o tomhle!“

Libor svou ženu ještě líbne, hodí v cuku letu něco na sebe. Irena ho pozoruje, jak je nadopovaný endorfinem. Poslední měsíce se jen coural po bytě, byl jako tělo bez duše. Pořád mlel o tom, ať si najde jiného plnohodnotného muže. Jenže ona svého muže miluje. Hledala řešení. Pro něj i pro sebe. Už se fakt bála, že to jejich manželství neustojí, že se Libor sbalí a odejde. Nebyla s ním žádná řeč. Běž, nech se někým oplodnit, to je nejlepší řešení pro tebe. Tak dlouho to do ní hučel, až o tom začala přemýšlet. Navíc i doktor, když s ním byla o samotě, to navrhl jako variantu, jako něco, co lze provést. V utajení, bez Liborova vědomí a v dobré víře docílit toho mít dítě. Vybavuje si ten rozhovor docela jasně.

„To bych Liborovi nikdy nemohla provést.“

„Proč ne? Chcete dítě, chcete i svého muže. On děti mít nemůže. Vy jste v pořádku, ale věk už nějaký máte. Nemusí přece nic vědět. Prostě se to stane a jakmile otěhotníte, tak mu to oznámíte. Mně asi přijde dát pár facek, jaký jsem blbec, že jsem se s tou jeho neplodností splet, ale to se dá vydržet. Je to jedna z cest, paní Kučerová, a vězte, nebudete první ani poslední, která ji využije.“

Tenkrát šla od doktora jako spráskaný pes. Připadala si divně a nestoudně už jen proto, že o něčem takovém vůbec uvažuje. Nikdy Liborovi nebyla nevěrná, ani si nedopřála žádný úlet. Jo, nutkání k tomu párkrát měla, ale copak by sama se sebou dokázala v přítomnosti Libora vydržet. Když by to ovšem neudělala bezdůvodně nebo jen pro tělesný požitek … už jí to nepřipadalo tak nepředstavitelné. Prostě by vykonala misi, na jejímž konci by byl zplozený potomek.

Rovnala si to v hlavě a s vínem po ruce otupila své smysly do té míry, že zavolala týž večer svému kamarádovi, kterého poznala už na vysoké škole. Bylo mezi nimi kdysi tzv. přátelství s benefity. Co kdyby si to s Patrikem zopakovali, napadlo ji. Navíc je Liborovi docela podobný. Stejně kudrnaté černé vlasy, modré oči. Takže až dítě poroste, je pravděpodobné, že nevzbudí v Liborovi „jeho potomek“ díl podezření.

Další den se s Patrikem setkali. V kavárně mu Irena vysvětlila svou situaci. I to, že on by mohl být jejím řešením. Patrik se na to musel napít. Ženatý s dvěma dětmi … nechtěl by o to přijít.

„Nikdo se nic nedozví, Patriku. Bude to jen mezi námi.“

„Ale co když přeci …“

„Já ti své mlčení slibuji. A ty mi slib, že když se to stane a podaří, nebudeš nikdy nic chtít, nebudeš si činit žádné otcovské nároky. Libor bude otec! I ten biologický!“

Patrik dlouho váhal, ale pak přece jen kývnul a hned další večer se na smluveném místě setkali. Zpočátku panovaly velké rozpaky. Irena tomu šla ovšem naproti. Probudila v sobě intuitivně ženu - dračici. Začala ho nekompromisně svádět a využila k tomu všechny své přednosti. Ne že by si to kdoví jak užili, dostavily se i výčitky. Schválně si pak dala i nohy na zeď a v té poloze po aktu s Patrikem setrvala, aby udělala vše pro možnost otěhotnění. Dočetla se, že i taková blbost může pomoci. Za čtrnáct dní zjistila, že je gravidní. Patrik byl v ten moment z obliga a docela ho vytěsnila. Navíc se v tom mezidobí milovala i s Liborem a prostě si vsugerovala, že otec je on, nikdo jiný. Ani netušila, co hlava dokáže, když je to zapotřebí.

…

Libor se vrátí z hospody a nemůže téměř mluvit. Ani on nic nepodcenil. Zapil své nastávající otcovství se vším všudy. S kamarády, jimž se pochlubil a před nimiž si zvedl své dlouho pošramocené sebevědomí. Byla to jízda, kterou si parádně užil a nyní musí ustát následky.

Irena ho svlékne a uloží. A když ho sleduje, jak spí, dojde ji, že ničeho nelituje. Ani v nejmenším.