Nastávající rodiče
Dlouho s tím otáleli. Nebyli si jistí. Přece jen město jim skýtalo výhody a život v něm měl také své benefity. Nešlo tedy o lehké rozhodnutí, ale nahrálo jim k tomu vícero věcí. Patrik již nechtěl pracovat v korporátu. Nechtěl se dřít od nevidím do nevidím, aby držel krok s ostatními. Jeho snem bylo vlastnit malou farmu. Být na dosah přírody. Mít více svého klidu a více svobody.
Jitka taky stála o změnu v práci. Učila na velké škole uprostřed stále se rozšiřující zástavby. Přestávalo ji to těšit. Cítila, že do té školy už nechce patřit. Navíc se jí zhoršovalo astma a doktoři si s tím příliš nevěděli rady. Dávali Jitce dvě možnosti. Buď užívat silné léky, nebo žít někde, kde je vzduch o něco zdravější.
Ten večer si oba pamatovali. Seděli ve svém pronajatém bytě, jehož nájem neustále rostl. Dívali se na televizi. Trochu se nudili. Pili víno a pak to Patrik z ničeho nic řekl.
„Jitko, pojďme to tu celé zabalit. Tebe to netěší v práci. Astma ti komplikuje život. Já toužím taky něco změnit. Tady platíme nehorázné prachy, ale nic nám tu nepatří. Máme nějaké úspory, rodiče mi nabídli taky nějaký díl pomoci. Kupme si něco na vesnici.“
Jitka zpočátku váhala. Bála se. Nebyla si docela jistá, jestli to chce. Navíc s tím městem byla srostlá. Měla v něm svá oblíbená místa. Přátele, s nimiž se vždy ráda vídala. Vše na dosah, její kavárna, její cukrárna, její in line dráha … mohla by pokračovat. Přesto po několika minutách Patrikovi na jeho návrh kývla. Prostě uvnitř sebe trochu zariskovala.
Pak už to šlo ráz na ráz. Patrikovi začala následující den běžet výpovědní lhůta. Jitka měla ve škole extempore s ředitelem, se kterým si stejně nikdy nerozuměla. Chtěl po ní, aby zůstala do konce školního roku, že odcházet od třídy v jeho polovině je nezodpovědné. Ona ale tak dlouho čekat nemínila. A taky se jí nezamlouvalo, že s ní někdo takovým způsobem manipuloval. Další dva měsíce tam musela nicméně zůstat.
Mezitím sháněli vhodnou nemovitost na venkově. Nakonec se rozhodli pro obec vzdálenou necelých padesát kilometrů od jejich rodného města. Pár stovek trvalých obyvatel, malebná náves, kostel, malý obchůdek, malá škola, hospoda třetí cenové, sportoviště, les a louky všude kolem.
Dům byl zralý na rekonstrukci, do které se Patrik pustil hned. Mnohé se musel naučit, s jiným jim pomohli místní odborníci. Něco zmodernizovali, něčemu nechali původní „restaurovaný“ ráz. Chtěli, aby to bylo především energeticky nenáročné a útulné. Postupně se z té nemovitosti stávalo to, co přesně chtěli. Jejich vlastním přičiněním, vlastním úsilím. To je asi těšilo nejvíc, ta míra nezávislosti. Žádné stavební firmy ani nákladné projekty nepotřebovali.
Jitka po půl roce na venkově otěhotněla. Co se peněz týče, měli jich sice výrazně méně, ale uskromnili se. Příroda kolem je vedla k pokoře a k větší sebereflexi. S pár lidmi v okolí nalezli společnou řeč. Patrik si našel i kámoše na pivo a na vyjížďky na kole. Koupili si čtyři ovce, králíky, slepice. Na dvoře jim lítala nejprve jedna kočka, teď mají kočky dvě. Snesou se i s jejich psem, který se k nim zatoulal a záhy se u nich zabydlel.
Patrik nahodil svým rybářským prutem návnadu a trpělivě čekal, zda se dostaví úlovek. Jitka v klidu seděla a pozorovala dění kolem. Bylo ještě léto, slunce hřálo, nikde nikdo. Jakoby tam bylo dost prostoru pro každého. Za měsíc měla termín porodu. Už věděla, že čekají holku, ale ještě se neshodli na jménu. Patrik neustále navrhoval něco z českého „archivu.“
„Co třeba Andula, Andulka?“
Patrik s tím z ničeho nic zase začal a pozoroval při tom splávek na hladině.
„Andulka zní fajn, ale Andula, to zní dost drsně, mi přijde.“
„My snad tu naši holku nepojmenujem.“
„Nemusíme přece kvaltovat.“
„Co když se to narodí dříve?“
„Zatím tomu nic nenasvědčuje. Podle doktora je všechno v pohodě.“
Ona se tedy někdy cítila dost utahaně. Poslední dny ji to těhotenství dávalo zabrat. Nevolnosti, oteklé nohy, naštěstí astma se příchodem na venkov značně zlepšilo.
„Já se ti tak těším, až budu táta. Nenecháme tu holku ale samotnou. Nechci, aby nám vyrůstala jako jedináček.“
„No jo, syn se ti na první dobrou nepovedl,“ řekla Jitka s úsměvem.
„Mně na tom tolik nesejde, Jitule. Ale syna bych samozřejmě chtěl. Tak třeba napodruhé nebo napotřetí to vyjde.“
Podívali se na sebe a políbili se. Oba se těšili, až se z nich stanou rodiče.
Patrikovi zabrala ryba. Vstal a začal jeho „souboj“ s úlovkem. Záhy byla ryba vidět na hladině.
„Páni, ten bude mít tak čtyři kila.“
Kapr se za chvíli plácal na břehu. Patrik se na něj díval a chtěl ho hned „zaříznout“ svým skládacím nožem.
„Co ho pustit? Já teď ryby stejně nemůžu ani vidět.“
Patrik pokrčil rameny, vzal rybu do ruky a pak ji dal zpátky do vody. Zase byla na svobodě. Jako oni dva na tom svém již oblíbeném venkově.
„Hele, už to mám! Co třeba jméno Maruška!“
Jitka mlčela. Nezavrhla to hned.
„Ještě to, Patriku, zvážíme. Ale nezní mi to špatně.“
Tak sláva, alespoň něco. Konečně. Vraceli se pak domů, sledovali okolní krajinu. Srostli s ní pomalu. Ale jedno v sobě nezapírali. Po tom rodném městě se jim přece jen tu a tam stýskalo.
Jan Jurek
Když bolí duše …

Šel lesní cestou a netušil, kam ho dovede. Vnímal úzkost a stesk. Rozešel se s dívkou a nedokázal se přes to přenést. Ta bolest ne a ne zmizet. Najednou se ocitl na místě, které působilo na první pohled tajuplně.
Jan Jurek
Letovisko

Tak si to představoval a splnilo se to. Přijel po letech na místo, kde trávil čas se svou rodinou. Tedy ne svou, na tu se nezmohl. S mámou, tátou a s bráchou tam jezdili kdysi rok co rok na dovolenou. Zamiloval si to.
Jan Jurek
První známost

Neřekla nikomu, jak je to s její pro leckoho stále ještě „úchylkou.“ Možná právě proto. Nedokázala to, i když k tomu měla párkrát nakročeno. Zejména ve chvíli, kdy to už o sobě věděla s jistotou.
Jan Jurek
Spontánní záležitost

Přišel sled direktů z mnoha stran. Musí se uklidit, srovnat, schovat, načerpat sílu. Travnatá nevyužitá plocha mezi rodinnými domy, kde je polo rozbitá lavička, se mu zdá být vhodná.
Jan Jurek
Bezva pokec

Bývalého spolužáka potkal zcela náhodou před základní školou. Zrovna vyprovázel svého syna. Tak to je mazec, napadlo ho. Nezdálo se mu to být tak dávno, co tam běhávali s aktovkou na svých zádech. A ejhle šmitec, nová generace!
Další články autora |
Chlípní rudoarmějci na lovu. Slavný fotograf nafotil tutlanou sexualitu v SSSR
Seriál Jen rok po Stalinově smrti dorazil do Sovětského svazu Henri Cartier-Bresson. Slavný francouzský...
Koruny místo eur. Reebok nabízel oblečení za hubičku, Češi zběsile nakupovali
Za neobvykle nízké ceny nabízel oblečení internetový obchod značky Reebok. V sekci „výprodej“ na...
V Indii se zřítil letoun s 242 lidmi mířící do Británie, dopadl na lékařskou ubytovnu
Letadlo společnosti Air India s 242 lidmi na palubě mířící do Británie se krátce po startu zřítilo...
Na Rakovnicku boural známý podnikatel a miliardář. Řidič druhého auta zemřel
Při tragické nehodě ve středu 4. června u Nového Strašecí na Rakovnicku se těžce zranil jeden z...
Trefili jsme Rusům základnu s letouny, které jim ještě zbyly, hlásí Ukrajinci
Sledujeme online Ukrajinská armáda oznámila, že zasáhla vojenská letiště v ruském Engelsu a Ďagilevu a sklad...
Maturanti si stěžují na testy, na ministerstvo se obrátilo rekordních 1700 studentů
Ministerstvo školství eviduje více než 1700 žádostí o přezkum státní části maturity, tedy...
Mosad udeřil z dronové základny přímo v Íránu, operaci plánoval roky
Sledujeme online Izraelská armáda uvedla, že během útoku na Írán v rámci operace Vzpínající se lev zasáhla v...
Lidovci budou proti vyslovení nedůvěry vládě, řekl jejich předseda Výborný
Nová ministryně spravedlnosti Eva Decroix na páteční celostátní konferenci KDU-ČSL informovala...
Neznámý útočník pobodal u metra Luka muže, incidentu předcházela rozepře
Pětačtyřicetiletého muže pobodal v pátek odpoledne neznámý útočník u pražského metra Luka a pak...

Jedna kapsle pro zdravá játra? Otestovaly jsme Hepactum FORTE
Játra jsou významným orgánem pro detoxikaci, trávení i tvorbu energie. Přesto na ně často zapomínáme. Tedy až do chvíle, kdy se tělo připomene...
- Počet článků 212
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 453x