Milenec na odpis

Sleduje, jak se strojí do divadla. Jde na nějakou komedii s údajnou kamarádkou ze školy. Ale ona neví, že on ví. Co? Že má šamstra! Prostě se s jedním jeho kolegou z práce „skamarádí.“ Trvá to už téměř rok. On o tom ví měsíc. ... 

Zjistil si i podrobnosti z druhé ruky. Nalezli se vděční informátoři. Nejvíc ho štve, že to byl on, kdo ty dva proutníky seznámil. Přivedl svého kolegu domů ve chvíli, kdy byl na dně a potřeboval se o někoho opřít. A taky střechu, kde by mohl hlavu složit. Nakonec z toho byly dva týdny u nich v domácnosti. Udělal si z pokoje jejich už dospělého syna malou ubytovnu.   

Žena ho vyhostila z bytu. Údajně pro nějakou zcela bezvýznamnou nevěru. Přišla mu na pár zpráv v telefonu. No co je to za ženskou, která ti kouká do mobilu, řekl a tvářil se jako někdo, kdo je ztracený ve svém vlastním vesmíru. Vzal ho proto k sobě domů a řekl mu, než si něco najdeš, budeš tady u nás. Magda kupodivu bez výhrad souhlasila. Už tenkrát mu to mělo dojít! Tobě to vážně neva, že tu bude cizí chlap? Čekal protesty, výmluvy, že to nejde a tak. Ona místo toho začala mluvit o pomoci bližnímu. Jo, i tak se to dá interpretovat. Byla to hra na kočku a na myš od začátku.

„Zlato, s kámoškou si po divadle zajdeme ještě na decku vína, tak mě nečekej moc brzy. Klidně můžeš jít spát.“ 

Jasně, kámoška s krátce střiženými černými vlasy, s výškou zhruba 180 centimetrů, s ostrými rysy a se solidními bicepsy. Zná ji, ale že by se nechal předělat na ženu, o tom teda nic neví.   

„Ok, užijte si to a buďte opatrný. To víš, dvě samotný žensky v centru města, to může být nebezpečný.“

„Neboj, kámoška má páru, a když by něco, tak mě určitě ochrání.“

Dělá si z něj srandu. To on moc dobře ví, že má Kamil páru. Chodí totiž do posilovny, asi krize středního věku. Jinak si to nedokáže vysvětlit.

„Musím už jít. Měj se hezky. V lednici máš večeři.“

Záhy bez dalšího slova zmizí. Ani políbení, ani náznak něčeho, že by snad večer, až se vrátí, něco mohlo být. Už dost dlouho to spolu nedělali, ale přece ji nebude nutit. Na druhou stranu být v jeden a týž večer až ten druhý … už jen ta představa je pro něj dost odpuzující.

Má chuť vstát, něco na sebe honem hodit a zahrát si na detektiva. Nějaká akce z jeho strany už je zapotřebí. Přece nebude stále jen nečinně přihlížet tomu, jak se oni dva nespoutaně a beztrestně baví. Asi doufal, že se mu Magda sama přizná, že bude prosit o odpuštění, že z něj nebude donekonečna dělat vola. 

Tak jo, hodí na sebe lepší hadry a jde směrem k divadlu. Očekává, že je potká v přilehlém parku. Možná budou sedět na lavičce a tam se spolu muckat a říkat si sladká slovíčka jako dva puberťáci. Brrr, hrozná představa. Co pak udělá? Bude se jen koukat? Nebo zakročí a zlomí Kamilovi vaz? Pro dobrotu na žebrotu, že ti není hanba! Poskytnu ti přístřeší, abys nebyl bez domova, a ty se mi takhle odvděčíš. Kde je nějaká úcta, nějaká pokora, nějaká zábrana dělat do ženy svého kamaráda?!

Jde stále rychleji. Roste v něm napětí. Už ho nebaví, aby byl za idiota. To si vážně Magda myslí, že nic netuší. Ty její ustavičné bolesti hlavy, když se k ní přitulí. Ta nenadálá ostrá dieta, aby shodila nějaké ty kilogramy. Ty nákupy nových parfémů a šminek. Ty nové účesy, ani se raději neptá, co to stojí. Sotva tohle dělá jen tak a kvůli muži, s nímž má brzy oslavit dvacáté výročí. Tak hloupý zase není. Ne nadarmo je šéfem pobočky mezinárodní banky. Kamil je pouze referent, jehož může kdykoliv vyhodit. To pak půjde ráz na ráz, kamaráde! To se nebudeš stačit divit, jak se ti ten tvůj vesmír převrátí naruby! Musí se každopádně důkladně připravit. Nebo to provést ve stylu nenadále akce, kterou rozehraje bez ohledů na následky. Ta druhá varianta mu za daných okolností přijde pravděpodobnější.  

Spatří ty dva až přímo před divadlem. Kamil se zpozdí. Magda na něj trpělivě čeká a ještě se před tím upraví. On celou tu dobu stojí za nedalekým stromem a pozoruje ji. Když se pak s Kamilem obejmou a políbí … mít po ruce granát, použije ho bez váhání. Takhle jen přihlíží a fotí. Budete mít co vysvětlovat, holoubci.

Spolu pak vcházejí do divadla mezi ostatními. Kamilovi sklouzne ještě ruka na Magdino pozadí. Cvak, je to zaznamenaný. Oči má nejspíš rudý vzteky.  

Koupí si na poslední chvíli lístek a zamíří do hlediště. Je opatrný, aby si ho ti dva hned nevšimli. Dostane místo na balkóně. Magdu a Libora hledá z výšky své perspektivy. Tak kdepak jste vy zlatíčka moje, vy hrdličky! Mít tak brokovnici, nasypal bych vám pár broků do intimních míst, že byste pak na nějaké radovánky rázem zapomněli.

Bingo, má je! Sedí ve stejné výšce naproti. Musí se přimáčknout ke zdi a trochu poodhrnout závěs, aby ho náhodou neviděli. Hra na jevišti začne, ale jeho zajímá více to, co se děje mezi Magdou a Kamilem v jejich lóži. Zapne video natáčení na mobilu a zkusí si je krapet přiblížit. Má chytrý telefon, tak se mu podaří pár skvělých záběrů. Není to žádný Fellini, ale coby důkazní materiál, který nepůjde zpochybnit, to bude stačit. Kamil se chová tak, že to nemá daleko k orgiím na veřejnosti. A to jeho šuškání do ouška … Ty jsi ale prevít! Má se co držet, aby nevstal a nehoukl na ně. 

Snaží se zhluboka dýchat, aby se nedopustil nějaké nepředloženosti. Proč do toho divadla vůbec chodili, říká si. Vždyť se na jeviště téměř nepodívají. Mají oči pouze jeden pro druhého. Jistě oba myslí jen na to jedno. Až se spolu u Kamila v jeho privátu vyspí. Našel si krcálek u jedné starší paní. Vilka na spadnutí, ale údajně tam je zatím na přechodnou dobu spokojený. Žena ho prý musí ještě z bytu, který vlastní společně, vyplatit. To mu bude stačit s úsporami třeba i na malý baráček někde na vesnici. Tak si to maluje do budoucnosti a možná o tom ani Magda neví. Nebo to ví a tím spíš se ho drží. Té představy, že se s ním bude v tom domečku scházet, že se tam s ním pak zabydlí a jeho pošle k vodě. Tak daleko to ale nenechá zajít. A má-li se to stát, nechť se to tedy stane z jeho strany. Přece nedovolí, aby mu jeho vlastní žena dala kopačky.          

Hra skončí a oni zamíří směrem, kde žádná vinárna není. Kde není žádná kamarádka, s níž by mohla jít Magda na dvě deci. Kdepak! Jde ruku v ruce s Kamilem směrem k jeho přechodnému bydlišti. On jde za nimi, hezky si tu a tam nějakou pikantnost vyfotí a posečká pak chvíli i před domem, kde mu z dohledu zmizí. Tam je to pro něj teprve těžký. Při té představě, co se za zdmi domu děje a proč také Magda neplní směrem k němu manželské povinnosti. Je to síla, má chuť tam vtrhnout a oba in flagranti zaskočit. Jemu dát do čumáku a jí … no možná pár facek. 

Pro ten večer mu to stačí. Jde kvapem domů! Počká si na Magdu, až se vrátí a tam ji podrobí efektivnímu a krutému výslechu. Nebude se stačit divit. Dostane za uši. Bude to mazec pro ni. Představuje si, jak pláče, jak pod tíhou průkazného materiálu fotek a natočených videí trpí. Jak se snaží omluvit, jak klečí a prosí … to víš, na to ti tak skočím, pomyslí si.     

Doma si dá drink, pak druhý a třetí. Je téměř půlnoc a Magda nikde. To si snad dávají i s pauzou druhé kolo, přece jinak není možný. Už toho má dost, chodí doma jako ježek v kleci. Ty jeho představy ho doslova užírají a přestává to být legrační. 

Konečně cvakne klíček v zámku. Je tady. Sedne si do křesla, svítí mu pouze stojací lampa po pravici. Vše jako ve filmu, který se chýlí k rozuzlení.

„Nazdar, ty ještě nespíš?“

„Představ si, že ne. Posaď se!“

Magda si tedy sedne. Je na ni vidět, že něco vypila. Tváří se unaveně, ale zároveň /u/spokojeně. Ke všemu jí v ten moment přijde sms zpráva. Od koho asi.

„Ty si to nepřečteš? Třeba je to důležitý?“

„To bude jen kámoška, že je v pořádku doma. Já ji totiž ani nedoprovodila.“

Že ne?! Šla si až do jejího, vlastně až do jeho privátu. Cos tam asi dělala? A jak ti potom bylo? Vyčítala sis vůbec něco? Nezdá se mi to. Přijde mi, že je ti to jedno. Páni, koho jsem si to vlastně vzal? Nechápe to.     

 „Měla bys mi o té své kamarádce něco říct, ať taky vím, s kým se stýkáš.“

„Někdy později. Teď jsem příšerně unavená.“

No jo, nejspíš to v privátu u Kamila byla jízda. Ani si to nechce představovat.

„Škoda, že si tu kámošku nikdy nepřivedla. Třeba bychom se taky skamarádili.“

„Jak to myslíš, taky?!“

„Hele, Magdo, asi bychom měli ukončit tuhle trapnou a nedůstojnou tragikomedii.“

„O čem to mluvíš? Vůbec ti nerozumím.“

„Nehrej to na mě! Nejsi herečka na jevišti!“

Záhy podá Magdě mobil a spustí jí celý večerní playlist. Magda na to zírá a nestačí se divit. Bledne a mlčí. Snad se nesesype. Nerad by ji měl na svědomí. Jakmile Magda všechno skoukne, hodí po něm pohledem ostrým a nepříjemným. Žádné slzy ani výraz plný omluvy. Jen tím jeho novým mobilem prudce mrští do zdi. Dvacet tisíc v prdeli. A div že ho ještě netrefí.

„Nevím, k čemu ses to uchýlil …“

„Já? Snad ty?“

„Ok, co tedy? Všechno už víš!“

„Jo. Vím to měsíc od svého kolegy, který vás viděl v autě užívat si. Přímo v podzemní garáži naší pobočky.“

„Jasně.“

„Víc mi k tomu nepovíš? … Nepřijde ti to ubohý?“

„Ubohý je nahrávat si mě na mobil! To mi přijde skoro zvrácený!“

„Tak já jsem zvrácený? Není to spíš opačně?! Ty mě podvádíš, ty spíš s jiným chlapem! Na pobočce má ze mě každý legraci. Jsem tam šéf, kterého mají respektovat, místo toho se mi smějí za zády.“  

„Co chceš?!,“ skočí mu prudce do řeči.

„Zajímá mě, co chceš ty?“

Mlčí a dívají se na sebe. Roste napětí téměř k prasknutí. Skoro se diví, že to ten jejich byt vydrží.

„Tak já ti to povím. Po tom, co si dnes proved, chci odejít.“

„Vážně? Takže já jsem se provinil? Hele, víš ty co, zasloužila bys pár facek. Po dvaceti letech manželství. Přijde ti to košer?“

„Košer není vůbec nic. Jsme dospělí. Ano, našla jsem si přítele, spím s ním, protože s tebou už mě to nebaví.“

To je rána do jeho intimních partií. No jdeš na to holka dost přímočaře. Ok, tak já ti taky něco povím …

„My dva jsme spolu skončili. Chceš dobrodružství, máš ho mít. Chceš zajíčka, prosím, tak se ale seber a vypadni.“

„Stane se to za chvíli. Neboj. Vše je, jak má být.“

Nešetří ho, už nemá co ztratit. Ani náznakem nechce jít Magda do defenzivy. Naopak seč může, útočí. Střílí všemi možnými i nemožnými náboji. Kde se to v ní bere? To je ale dáreček. Ženský nevyzpytatelný, pomyslí si.

„Jestli ty máš pocit, že je vše za daných okolností jak má být, tak by ses měla jít někam léčit. To není normální! Ono je totiž ve skutečnosti všechno naruby!“  

„Nemyslím si.“

Ten její svrchovaný klid. Ta sebejistota, kterou se snaží ho drtit. Vůbec Magdu nepoznává. To měl celou tu dobu, celých těch dvacet let klapky na očích? 

„Miluješ ho? Jsou v tom i city?“

Čeká, co mu odpoví.

„Do dneška jsem milovala jen tebe, ale po dnešku se mi protivíš.“

„Já tobě? A že si mě do dneška milovala!? … To je snad hloupý vtip?!“

„Nikoliv.“

Vstane a odejde pryč. V ložnici se Magda zamkne a do rána je klid. On teda nezamhouří oči. Vypije dva drinky skotské a ještě si dá na vrch Gin. Pak jde do lednice a zhltne tam Magdou připravenou večeři. Jeho oblíbené šunko fleky.     

U snídaně spolu nepromluví. Nemají si co říct. V práci pak Kamilovi rovnou a bez přípravy naloží! Přede všemi svými kolegy. Hned se na něho jinak dívají. Respekt je zpátky.

„Kamil si teď poleží chvíli v nemocnici. Můžeš ho jít navštívit, chceš – li,“ řekne večer po příchodu z práce Magdě. 

„Prima, konečně ses zachoval jako chlap, už bylo na čase. Navštívit ho nechci.“

Tak proto všechny ty provokace? Proto ty zálety? Proto pro ni nebyl atraktivní v posteli? Je to možný druh vysvětlení? Neví, není psychoanalytik a do hlavy své ženy /možná jakékoliv/ zkrátka nevidí. To je více než zřejmý.