Den pro sebe …

Cítí, že ho moc potřebuje. Zase má pocit, že chodí po tenkém ledě. Někdy to tak je, jakoby se měl co držet, jakoby musel zastavit a najít zase sebe a ten svůj správný směr. Okamžik, kdy se bude cítit klidně a spokojeně. Ráno se ..

nasnídá, koukne na svůj oblíbený seriál MASH, to ho často tak nějak nakopne a naladí, udělá něco nezbytné z práce u počítače, sedne na kolo a jede na nedaleké koupaliště přímou cestou z kopce. Svítí slunce, fouká slabý vítr, jede lesem, obloha je azurová, ve vzduchu voní posekaná tráva a vlhkost je po předešlém dešti příjemná. Užije si tu jízdu jako kluk, kterým kdysi býval a snad i stále nějak je. Snaží se, vidí v tom dobrý relax i v té své zvláštní a poťouchlé infantilitě. Je to jeho svět, který si chce nechat. Z pudu sebezáchovy, z pocitu, že je to tak pro něj správně. Ať si každý o něm myslí, co chce, už vidí, že nemá žádný smysl se na to ohlížet. Kéž by na to přišel dříve, kéž by viděl více do lidí i do sebe, ale asi to tak vše mělo být. Nemá smysl plakat nad rozlitým mlékem, o to více si třeba vše užije. To co je v životě cenné a co stojí za nějaký ten úlet jiným směrem, kde bude třeba i o samotě, ale bude na své vlastní straně, ne na nějaké druhé, kam ho někdo ve svůj prospěch zažene. To už nechce a nemíní připouštět.  

U koupaliště je hned. Sesedne z kola, rozloží si deku, svlékne se do plavek a otevře si plechovku s pivem. Kouká do slunce a pak směrem k vodní ploše koupáku, kde jsou tři starší lidé. Je dopoledne, všední den, většina lidí je v práci. On je tam, kde je, protože pracuje na volné noze. Zatím si čas organizuje podle sebe. Dokud to jde, dokud může, dokud má nějaké rezervy, finance. Někdy je práce málo a někdy čeká, až nějaká přijde. Už si na to zvykl částečně, ale je mu to nepříjemné. Byl by si přál, aby to bylo i v tomto ohledu trochu jiné. Snaží se to ale brát tak, jak to je.

Jde k vodě, zkusit, jaká je. Ledová tříšť téměř.

„No jo, to víte, jste na vesnici, koupák prosakuje a neustále se dopouští vodou ze studně, tak se to ani ohřát nestihne,“ řekne jeden důchodce ve vodě a vidí, že má jizvu na hrudi, jistě prodělal operaci srdce.  

„My jsme tu zvyklí, ale přespolní raději mizí někam, kde je to více teplé,“ přidá k dobru další pán ve vodě a rozvine se spolu s ním diskuse.

„Lidi jsou zhýčkaný dnes.“

„Mi to nevadí, že je to studené. Naopak to vítám upřímně,“ poví za sebe.

„Tak to jste jeden z mála. Tady je to spíše pro místní štamgasty. A to my teda jsme. Chodíme sem od svých chlapeckých let, a to je už hezká řádka let.“

„My už velké nároky nemáme.“

„Na to si člověk přijde s věkem, kde je mu dobře.“

Poslouchá ty důchodce a je mu s nimi dobře. Jen tak klábosí zdánlivě o ničem pod širým nebem, ale má to své kouzlo pro něj. Je to spontánní, uvolněné a někdy už nic jiného ani nechce, nepotřebuje.  

Vrátí se na deku, vezme si plechovku piva a užije si chvíli se sebou a pro sebe. Jen tak sedí a pozoruje, trochu se uvolňuje, přemýšlí o všem možném a chvíli taky o ničem. Pouze o tom, co je a že je tam, kde je. Není to tak špatné a je to za humny. On luxus nepotřebuje. Někdy mu schází moře, jeho vůně, pohled na něj, šplouchání vln a tak dále. Třeba si k němu ještě někdy zajede. Uvidí, jak vše půjde. Někdy totiž v jeho případě nejde vůbec nic. Musí se zastavit, popřemýšlet, co dělá špatně, kde je chyba, co může změnit a co ne. Většinou ale na nic moc smysluplného nepřijde, tak čeká, až to odplyne a doufá, že se uděje něco příhodného, co ho trochu nastartuje. Doufá a věří, neboť taková víra někdy uzdravuje. Ale jindy zase dost pochybuje a hledá se. Ve světě, který jde proti jeho ustrojení a docela jiným směrem, než by si byl přál, než by byl vnímal, že je správně. Nemá a nemůže na to mít vliv. Může změnit leda kousek kolem sebe a v sobě, ale ono to nemusí být tak málo mu přijde.     

 K vodní ploše přijde skupina dětí. Holky a kluci. Začnou u vody hned spontánně dovádět. Jen je tak pozoruje, závidí jim trochu, ale dělá mu to dobře, vidět je, být tomu nablízku. Nechat na sebe působit obyčejnou dětskou hru, při níž kluk vezme holce tenisku, ona ho honí kolem bazénu a prosí ho, aby ji neházel do vody, a on vždy náznakem ukáže, že hodí, ale pak nehodí a hra pokračuje dále. Důchodci mezitím odejdou, vyklidí pole, jakoby to tam bylo nepsané pravidlo. Mladí vystřídají starší, kteří tam kdysi třeba běhali podobným způsobem. Někdy se vše tak říkajíc opakuje. Něco vždy zůstane. Vždy se něco málo přenáší na další generace. Možná právě to, co je nejcennější, co máme všichni v sobě, geneticky, lidsky, to jádro, na které žádný pokrok nedosáhne.

Rozhodne se jít do vody. Vstane, narovná se, dívá se na hladinu. Nadechne se. Musí se trochu pochlapit. Jde blíže k vodě. Strčí do ní palec. Kurva, to je led. Řekne si v duchu a vidí, jak do ní jeden z kluků skočí s velkým odrazem a se saltem. Chce se před holkami předvést. Báječné, ale no to si fakt netroufne. Bude rád, když do té vody vleze. A taky že to dokáže. Plave na druhou stranu a pak hned zase zpět. Divokým tempem, kraulem, aby necítil ten chlad a vylezl co nejdříve na břeh. Tam se ohřeje, vypije si zbytek piva z plechu a je mu příjemně.

Za chvíli zase pojede dále. Utře se, převlékne se, hodí tričko a kraťasy na sebe … je v tom všem díl pohody a svobody, kterou pociťuje. Snad je to i tím začátkem prázdnin, který dětem další den nastane a on je stále uvnitř sebe na jejich vlně, na jejich straně. Více než na té straně dospělé, kde by měl být, kam patří svým věkem, ale méně už svým naturelem. Možná by ho někdo s jeho myšlením zavřel rád do blázince, ale takový se se zlou potáže. Už se dokáže postavit sám za sebe. Musí, nemá na výběr. Odřízl se téměř ode všech. V ten daný moment ale cítí, že udělal správně. Že to bylo pro něj z mnoha důvodů nezbytné.  

Jede dál směrem, který zná velice dobře. Jediný rovinatý úsek pro jízdu na kole v místě, kde léta žije a kde se cítí relativně dobře. Podhůří Krkonoš na dosah Českého ráje, který miluje. Vše to kolem, kopce, horský terén, rybníky, je toho hodně a stále zde nachází i věci nové. Teď si to razí po rovině svým pomalým tempem a dívá se kolem sebe. Relaxuje, sleduje, dýchá hluboce a nasává vzduch, který voní senem. A jinde zase hnojem. Jemu to nevadí, naopak mu to dělá dobře. Někdy si i říká, že dělat v zemědělství by pro něj nemuselo být marné. Ale jedna věc je to pozorovat vše z dálky a druhá být přímo něčeho účasten. On téměř ve všem už preferuje to první a přeje si jediné, aby to tak mohlo být i nadále, aby nebyl nucen do něčeho, co dělat nechce. Třeba to vyjde, třeba to klapne. Klaplo to jednou, klapne to třeba i podruhé. Dělá, co mu vyhovuje a v čem se našel. Ale i tím, jak k tomu přistupuje, jde nějak proti době, proti jejím trendům, byť vše sleduje, vnímá a snaží se. Ale teď jede na kole a nechce na to myslet, nechce o tom ani přemýšlet.  

Doma si uvaří oběd. Sedne si a pustí si TV. Je klidné letní odpoledne. Nic se kolem něj neděje. Někdy by chtěl a jindy mu to naopak vyhovuje. Cítí se trochu jako zbloudilá ovce. Ale ten den, přinejmenším to dopoledne stálo za to. Zase si to zopakuje. Je léto a ta jeho předzvěst na něj působí vcelku dobře. Skoro jako tenkrát, když mu bylo deset a užíval si svět, aniž by o tom kolikrát věděl. Prostě se to dělo. Samozřejmě, spontánně a nenuceně. Proč se k tomu tedy nevracet, proč to nezkoušet. Co na tom, kolik mu je nebo bude. Každý nechť se sám rozhodne, co chce, co si přeje, co preferuje. On preferuje, pokud může, právě tohle. Byť je to mnohdy mimo výseč. Ale to mu dělá dobře. Býval rád rebel a jeví se mu to tak, že jim v skrytu duše stále je. Jen to na první dobrou není tolik vidět.    

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Jan Jurek | pátek 30.6.2023 12:31 | karma článku: 9,59 | přečteno: 218x
  • Další články autora

Jan Jurek

Pozdě ale přece

„Co bys ráda?“ „Ráda bych si promluvila.“ „Něco jsem provedla?“ „Ne. Jsi ale moje nejlepší kamarádka. Potřebuju, abys mě alespoň vyslechla.“ „O co jde? Doufám, že Martin je ok.“ „Proč by nebyl?“

7.5.2024 v 13:59 | Karma: 7,56 | Přečteno: 226x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Téměř „lavinová“ záležitost

„Co tě sem, Lenko, přivedlo?“ Lenka nedokáže hned odpovědět. Něco se provalilo. A pak to přišlo. Jedna rána, druha a další i od lidí, od kterých to nečekala. Téměř nic ji nepodrželo. Na všechno v ten moment byla sama. Bylo..

1.5.2024 v 7:12 | Karma: 8,02 | Přečteno: 250x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Pokec se spolužačkou

Rád sedává na lavičce při agua centru a sleduje lidi okolo. To místo mu dělá dobře. Není to tak vždy, ale někdy ano. A když má všeho dost, sebere se, sedne do auta a jede na to místo, kde má pár berliček, kterých se může chytnout.

3.1.2024 v 13:51 | Karma: 13,54 | Přečteno: 406x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Dokonalý manžel …

„Neexistuje! Nejsou takoví na skladě. Musíš se s tím, Ireno, smířit a brát to, co je. Taky už nejsi nejmladší.“ „Ale míry mám, Jitko, pořád ucházející.“ „To je dost pomíjivý a chlapi to vědí. V našem věku už také hledají jistoty.“

29.12.2023 v 12:16 | Karma: 14,62 | Přečteno: 556x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Nevlastní syn

„To dítě není tvoje.“ „Čí tedy?“ „Tvého kamaráda z vejšky. Zbouchnul mě jeden večer po akci. Oba jsme byli opilí, sami dva na koleji.“ „Stačí! Do detailů jít nemusíš! Po pěti letech manželství mi tohle oznámíš a tváříš se jakoby nic

27.12.2023 v 12:50 | Karma: 22,97 | Přečteno: 808x | Diskuse| Poezie a próza
  • Nejčtenější

Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve

6. května 2024  15:47,  aktualizováno  7.5

Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...

Experta Antoše srazilo auto. Je mimo ohrožení života, MS komentovat nebude

13. května 2024  18:48,  aktualizováno  19:07

Hokejový expert České televize Milan Antoš už na domácím světovém šampionátu komentovat nebude. V...

Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda

12. května 2024  12:11

Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...

Aktivisté žádají konec pedagožky Univerzity Karlovy a přednášky o „genocidě v Gaze“

6. května 2024  12:46,  aktualizováno  7.5 9:13

Karlova univerzita by měla přehodnotit zaměstnávání osob jako je doktorka Irena Kalhousová, uvádí...

Důchod daleko, ale práci nedostanou. Nezaměstnaných šedesátníků přibývá

11. května 2024

Premium Lidé kolem šedesátky při hledání zaměstnání narážejí na zeď. Zaměstnavatelé o ně nestojí, preferují...

Opilci, nahý zadek i prsa. Nápad sblížit města přes portál se proměnil v chaos

14. května 2024  22:04

V Dublinu a New Yorku před týdnem začal fungovat kruhový videoportál. Je součástí veřejné umělecké...

Je třeba zastavit válku, pro vítězství v terénu je pomoc dostatečná, míní Pavel

14. května 2024

„Potřebujeme zastavit válku a začít debatovat o budoucím uspořádání.“ Tak odpověděl prezident Petr...

Novotný je pro vedení ODS nepřijatelný, jeho konec stvrdí výkonná rada

14. května 2024  16:10,  aktualizováno  21:52

Pro starostu pražských Řeporyjí za ODS Pavla Novotného, který čelí kritice za své výroky, to nebyl...

Gruzínský parlament schválil zákon o zahraničním vlivu, poslanci se poprali

14. května 2024  14:06,  aktualizováno  21:30

Gruzínský parlament schválil kontroverzní návrh zákona o zahraničním vlivu, prosazený vládní...

Rozdáváme batolecí mléko ZDARMA
Rozdáváme batolecí mléko ZDARMA

Na cestě mateřstvím se potkáváme s různými výzvami. V případě výživy našich nejmenších představuje kojení ten nejlepší základ. Pokud však kojení...

  • Počet článků 201
  • Celková karma 7,79
  • Průměrná čtenost 463x
Jsem původní profesí učitel. Příležitostně publikuji recenze v tištěných periodikách. Byl jsem třikrát oceněn v rámci celostátní scenáristické soutěže Filmové nadace Inogy Barrandov. Realizovaný celovečerní film dle mého scénáře Kluci z hor. Dále viz můj web www.jan-jurek.cz