Chlap na „mateřské“

Netěšila ji představa, že by měla skončit za měsíc doma s dítětem u plotny. Být na mateřské a ženou v domácnosti. To nebyla vize, ke které se upínala. Dítě už si přála, proto taky vysadila antikoncepci. Šlo to pak ráz na ráz. ... 

Za měsíc byla v jináči. Byla trochu zaskočená, ale trochu více ráda. Nejásala, ale cítila to, co asi cítí v takový moment každá žena. Díl vzrušení a očekávání. Jenže. Ona má taky ráda svou práci. Nechce se jí jen tak vzdát. Martin ji zaopatří. Dokáže na všechny vydělat. Jemu to bude navíc vyhovovat, je totiž z pohledu Patricie konzerva. Chlap má makat, nosit domů prachy jako dřív nosili pralidi mamuta a žena má být doma, udržovat teplo rodinného krbu, jako dříve ženy udržovaly oheň a tak. Několikrát se kvůli tomu s Martinem pohádala. Zpočátku to byla nevinná hra, pak diskuse na to téma a záhy šarvátka bez mála fyzická. Ona tak prostě vychovaná nebyla. Není přímo feministka, ale ze svého osobního pohledu je prostě moderní žena. Konec konců taková byla už její matka.

Ten den přišel Martin z práce jako obvykle kolem sedmé. Dostal teplou večeři a pak si lehl na gauč k TV. Ona s tím svým „balónem“ si sedla proti němu s šálkem kakaa. 

„Ještě měsíc být jak nafouknutá velryba … to je mi teda představa.“

Martin nereagoval a dál tupě civěl na svůj oblíbený seriál.

„Chtěla bych vidět tebe na svém místě, jak bys odfukoval.“

„Cože, zlato?“

„Ale nic! Jen už bych ráda byla matka a ne tahle napěchovaná bublina.“

Martin se na ni podíval a tak jako lakonicky se usmál. Rozhodně ne tak, že by ho snad svou tělesností vzrušovala. Co by taky chtěla. Kdyby ale zjistila, že si užívá někde bokem, tak by ho přetrhla jako hada. Nespali spolu už celé čtyři měsíce. Jak to asi dělá? Sám někde? To by mu ještě odpustila.

„Neboj, zlato, však se dočkáš a budeš zase jako laňka.“

„Snad dočkáme. Ty budeš zase táta.“

„No jasně a ten nejlepší pod sluncem.“

„To jsem teda zvědavá, když si od rána do večera v práci a pak přijdeš, najíš se, lehneš u TV a záhy usneš. To tak dál asi nepůjde.“

„Proč ne?“

Martin to své PROČ NE řekl tak překvapeně, že jí to vytočilo do vrtule.

„No to rozhodně ne!! Tady doma tě bude čekat druhá šichta. Dítě potřebuje taky fungujícího otce, aby z něj vyrostl zdravý a sebevědomý jedinec.“

„K tomu mu snad bude stačit moje genetická výbava.“

„Na to zapomeň! Budeš vozit kočárek, přebalovat, krmit …“

„A co ještě?“

„Budeš dělat to, co každý otec. A jestli ne, tak si mě nepřej.“

„To má být nějaká hra?“

„Vůbec ne! Mluvím naprosto vážně.“

Martin si na to sed. Díval se před sebe a pak vypnul i hlas u TV dálkovým ovladačem.

„Přece jsme se domluvili jasně. Ty budeš doma a já budu pracovat. Znám tě. Ty mi těmi svými řečmi zase něco naznačuješ. Ale módní byznys se bez tebe těch pár let snad obejde.“

„Co prosím?! Pár let?! Děláš si prdel?“

„Nemluv sprostě! Co nám pak z toho mrňouse vyroste?“

„Tak hele! Maximálně pár měsíců, pak budu chtít pracovat také. Klidně z domova když na to přijde. Ale nečekej, že se ze mě stane domácí puťka, která ti tu bude vyvařovat, prát, uklízet, starat se o prcka, o domácnost, u toho pomalu tloustnout a stárnout a blbnout a pak jen čekat, až si najdeš jinou perspektivnější ženskou. Nic takového. Doba se změnila. Nežijeme v době Marie Terezie. Je tady rovnoprávnost.“

„Nikdy nebyla a nikdy nebude, alespoň v některých věcech ne, protože to je proti přírodě.“

„Co je proti přírodě, to mi laskavě pověz!“

„Aby chlap dělal to, co má dělat ženská a opačně. Prostě ne! Tady u nás ne!“

Měla chuť po něm hodit nožem. Nebo mu jednu rovnou fláknout, aby se vzpamatoval, aby vyšel z té své jeskyně, ve které nejspíš žije. Jakoby ho neznala, ale přesto se do něj jednoho dne zamilovala. Až se jí z toho tenkrát zatočila hlava. Bylo to hned! Prostě láska na první pohled. On totiž byl od začátku v mnoha směrech jako její táta, o něhož brzy přišla. Že by snad nějaký oidipovský komplex. Každopádně si toho muže svého srdce po půl roce randění vzala. Byla si téměř jistá a Martin … miloval ji stejně. To se jedním slovem pozná. Ale že se budou hádat, že to u nich bude někdy na ostří nože, o tom ani jeden z nich nepochyboval. Bez hádky se totiž neobešel ani jejich svatební obřad.

Martin zase pustil hlas u TV. Ona se napila kakaa, aby se trochu zklidnila. Uvnitř ale byla nadopovaná a připadala si jako natlakovaný papiňák. Martin se na ni po delším mlčení podíval a okamžitě věděl, že musí ubrat. Že musí něco „vyslat.“ Něco ve smířlivější tónině.  

„Miláčku, něco vymyslíme, abys byla spokojená. Ale věř mi, až se ta malá narodí /nechali si pohlaví říct, někdy toho litovala/, bude ona celý tvůj svět a na svou práci si ani nevzpomeneš.“

„Víš ty, co jsi? Neskutečný manipulant! Že ty všechno tak víš za mě.“

„Protože si láska mého srdce. Vždycky si byla a vždycky budeš.“

Pro tohle Martina milovala. Jak uměl pohotově říct něco, co by vůbec nečekala a pro co by s ním třeba hned skočila do postele. I V ten moment a se svým panděrem. Někdy měla pocit, že snad musí čekat dvojčata. Dál se hádat s Martinem každopádně nemínila. Chtěla mít taky trochu hezký večer a Itálii si nechat zase napříště.  

Za měsíc se jim dcera Veronika narodila. Tři kila dvacet a dvaapadesát centimetrů velká. Páni, byla tak krásná. Culila se jako měsíček. Téměř neplakala, v noci téměř klidně spala, nic si nevynucovala. Prostě ideální první dítě. Martin se do ní zamiloval a trávil s ní veškerý svůj volný čas. Z práce se snažil dostávat co nejdříve. Jeho ambice být ředitelem nově budované bankovní pobočky byla ta tam. Sama to nechápala. Co se to s ním stalo? Kam se poděl ten narcistickej mačo? Kde je ta jeho neustále prezentovaná síla? Chvílemi z něj bylo navenek doslova infantilní pako. Nikdy mu to neřekla, ale někdy se jí to tak zdálo. Jak na malou šišlal, jak dělal kotoul, jak špulil ústa, když se k ní natahoval s nějakou hračkou. Byla to psina. A ona? Ona mohla dělat kde co, jelikož Martin začal i vyvařovat. Dokonce se naučil zacházet s pračkou. Jaktěživ tohle u nikoho neviděla. Taková změna. Z muže se navenek stávala ženská. Jakoby na mateřské byl on a ne ona.

„Hele, Martine, nechci si na nic stěžovat, nikdy bych nevěřila, že se z tebe stane takový táta, ale neměl bys ubrat?“

Už mu to říct po třech měsících od narození Veroniky musela. Bála se, aby nepřišla o toho prevíta, kterého si vzala.

„Proč jako? Dávám ti prostor, abys mohla dělat to, co máš ráda. To si přece chtěla. Být matka a zároveň smět u toho pracovat.“ 

Měla najednou času více, než by byla čekala. Martin přišel ve čtyři z práce domů a už fungoval tak, že se cítila být málem přebytečná. Mohla se zavřít do pracovny a tam si malovat návrhy šatů. Dokonce začala navrhovat novou podzimní kolekci, kterou dlouho odkládala a při těhotenství na to ani neměla náladu. Tak proč by neměla být spokojená.

„Martine, jsem za to ráda! Vážně! Ale … já tě takového prostě neznám. To je snad i u tebe nějaká hormonální změna? Vždyť z tebe je teď více ženská, než jsem kdy byla já sama.“

„To se ti jen zdá.“

„Nezdá. Mám tě každý den před očima. Možná je to i na doktora.“

„Myslíš na psychiatra?“

„Ano! Nebo si ho budu muset najít já. Abych to pochopila.“

„Pochopila co? Jak si mě Verunka omotala? To se přece stává. Je to prostě ženská!“

„A co to podle tebe znamená?“

„Ví od prvopočátku, jak má koulet očima. Chudák chlap, kterého si ochočí do růžova.“

„Jako si ochočila tebe snad?“

„Přesně tak. Ale neboj se. Já ji jen tak někomu nedám.“

A díval se na tu svou holku tak, že ji chtěl mít nejen v ten moment ale snad na věky jenom pro sebe.

…

Patricie tajně doufala, že mu to nezůstane. Protože nevěděla, zda to jejich manželství může vůbec vydržet. Byla to jízda. Chtěla prostě zpátky toho svého „původního“ Martina! Skoro měla pocit, jestli se nerouhala, když si přála, aby byl její manžel nejen bankéř, ale taky skvělý táta. Třeba na plný úvazek. Proč ne, možná by si s ním i tu mateřskou vyměnila. Nikdy to ale nevyslovila. Dobře věděla, jak by před narozením dcery Martin reagoval. Poslal by ji nejspíš rovnou někam.