Výsledky voleb jsem sledoval v němém úžasu. Je k neuvěření, kolik lidí se nechalo obelhat. Je neuvěřitelné, kolik lidí reagovalo na negativní kampaň. Je k nevíře, kolika voličům nevadilo, že jim někteří kandidáti s výjimkou slibu zrušení poplatků - tedy slibu obcházení zákona - nedokázali nabídnout žádný pozitivní návrh! Je nepochopitelné, proč byla média tentokrát tak tolerantní ke lživé a zavádějící kampani ČSSD i KSČM. Nejeden z jejich kandidátů do Senátu přímo na plakátech a letácích nepokrytě lhal o tom, že skončí solidarita ve zdravotním pojištění, že se za amalgámové plomby bude platit, nebo že se budou privatizovat fakultní nemocnice a podobné nesmysly. Jak to, že ho média z těchto lží neusvědčila? Proč všechna média bez rozdílu projevovala takovou míru shovívavosti pro ze lži už stokrát usvědčeného lháře Ratha, který si již jako prezident České lékařské komory zfalšoval délku praxe, aby dostal licenci? Proč novináři jeho nespoutanou vulgaritu a agresivitu titulky odměňovali, místo aby ho jimi trestali? Nepřekvapí, že internetová média hrají co do povrchnosti zpravodajství první housle. Zahanbit se však rozhodně nenechaly ani veřejnoprávní sdělovací prostředky.
Chápu, že po patnácti letech tápání je těžké uvěřit ve skutečně reformního ministra zdravotnictví. Zvláště navzdory všem demagogům a jejich údajným hrozbám, které tak dobře zabírají v oblasti zdraví. Změny, které jsem od svého nástupu do funkce prosadil, jsou nezanedbatelné. Nezpochybnitelným faktem však je, že se mi ve zdravotnictví - ještě donedávna resortu politické strnulosti a stagnace - už nyní podařilo prosadit některé zásadní změny. Dnes je celý zdravotnický systém finančně stabilizovaný a za pomoci zavedení regulačních poplatků se vrací ne vždy samozřejmá solidarita s vážně nemocnými. Samozřejmě je vždy možné dělat některé věci lépe, ale prokázal jsem, že se ze svých chyb dokáži poučit. Výsledky voleb ukázaly, že máme před sebou ještě mnoho práce s vysvětlováním současných reforem občanům. Ale propagace změn prováděných ministerstvem zdravotnictví nemůže nahradit předvolební kampaň. Ke spolupráci jsem byl připraven - poptávka po ní však chyběla!
Kategoricky proto odmítám tvrzení, že ODS prohrála volby kvůli poplatkům. Tento nesmysl snad ani nemusím ničím dokládat. Je stejně nabíledni, že demagogické kampani opozice pomohli i někteří z koalice a dokonce z ODS, kteří si také chtěli přihřát svou populistickou polívčičku, bez ohledu na to, že tím poškodili svou vlastní vládu. Snaha některých regionálních občanských demokratů popřít v době krajských a senátních voleb reformní charakter vlády je absolutně sebedestruktivní. Kdo kritizuje vlastní vládu, prohrává volby. Voličům jsme přece jako strana ve volbách - těch správných, totiž sněmovních - slíbili reformy! Vláda je koncipována jako čtyřletá a momentálně se nacházíme v nejcitlivější fázi mandátu, kdy ještě nemůžeme inkasovat efekt reforem. ČSSD toho bohužel dokázala maximálně využít. A kampaň ODS? Centrální kampani ČSSD přenechala volné pole působnosti a na výslovný požadavek hejtmanů se tvářila jako by nic, ačkoli bylo jasné, že se od vládní politiky prostě odstřihnout nelze! V Lidovém domě není o šikovné demagogy nouze, a proto, kdyby nebyly po ruce poplatky, hodilo by se jim cokoli jiného reformního. Zdravotní reforma se socialistům hodila do krámu jen proto, že je nejvýraznější a nejcitlivější, a že mají navíc excelentního lháře a demagoga z oboru.
Z voleb si musíme vzít jasné ponaučení. Ale obrátit se zády k našemu volebního programu by znamenalo zradit těch 1,9 milionu voličů, kteří nám kvůli němu dali ve volbách v roce 2006 svůj hlas.
