Energetika aneb co čeká naše děti

Nacházíme se na počátku nové energetické krize nebo pouze neřešíme to, co si naši otcové velmi dobře uvědomovali? Nevím jak to popsat, ale spíše se jedná o fatální nepochopení skutečného stavu ve výrobě energie a nejen elektrické. Pokud se situace nezačne řešit téměř okamžitě, tak nás nejspíše čekají nijak světlé zítřky a generaci po dnešních čtyřicátnících velké problémy. Tedy ne problémy, spíše návrat do osmdesátých let a opětovné zavedení energetických regulačních stupňů, ovšem za několikanásobně vyšší ceny než tehdy. To bude totiž jediná obrana proti nedostatku ve výrobě zejména elektrické energie v České republice, protože ani rozsáhlý evroský energetický trh nám nepomůže, neboť v celé Evropě se dostáváme do stavu nedostatečnosti ve výrobě elektřiny. Co s tím?

Asi nejdříve je vhodné říci, co mě vede k těmto závěrům. Česká republika má tři základní zdroje pro výrobu elektřiny - klasické uhelné elektrárny, jaderné elektrárny  a vodní zdroje, jejichž využití pro výrobu elektřiny je velmi malé. O ostatních zdrojích nemá smysl mluvit, protože jejich využívání je buď nesmyslně drahé nebo je neefektivní.

Klasické elektrárny na uhlí - to je asi náš největší problém, protože jejich stáří se začíná blížit konci jejich životnosti, neboť většina z nich byla postavena v 60tých a 70tých letech minulého století, jejich udržba začíná být neefektivní a jejich stav je většinou ve velmi špatném stavu, ovšem ne vinou jejich kvality, ale vinou přístupu vedení naší největší energetické společnosti ČEZ, která pod vidinou velkých zisků šetří i tam, kde to nelze. Ono je to stejné jako s autem, dokud jezdí, tak přece olej měnit nemusím, stačí lít benzín, jenže najednou se motor zadře a pak jej musím vyměnit. Bohužel u elekrárny nevyměním motor, protože o něm to není. Mohou popraskat trubky, které jsem nevyměnil a potom to bude poprask. Zatím to nějak vycházelo a až to bouchne, tak to už budeme o dům dál. Ano toto je filosofie současných top manažerů ČEZu. Nebo že by jejich totální nezodpovědnost nebo zásadní neznalost? Ono je to úplně jedno, důležitý je výsledek, hlavně že se sypou korunky do pokladny a hlavně do vlastních kapes za dobře zhodnocené akcie. Celková rekonstrukce elektráren tzv. retrofity také nejsou řešením a výstavba nadkritických kotlů, jak se říká zařízením, kde z jednoho energetického bloku vyrobím stejné množství elektřiny jako ze čtyřech běžných už vůbec ne! Protože když pominu cenu obnovy a výstavby elektráren, tak zásoby uhlí se tenčí a možná by bylo vhodné se zamyslet nad tím, zda nezachovat jeho zásoby pro potřebu jiných oborů v budoucnu. Však také boj o těžební limity a garance dodávek pro jednotlivé nově předpokládané elektrárny začíná mít zajímavý náboj. A to jsem pominul možná to zásadní. Spalováním uhlí a vlastně všech fosilních paliv vzniká velké množství spalin a tedy i těch tzv. skleníkových plynů. Tím ale moc ekologii nepomáháme, ale uhelná lobby je patrně tak silná, že peníze získané na podporu toho či onoho přebije i všechna prohlášení vlády současné, ale i těch minulých, že o ekologii nám jde především.

V této souvislosti je nutno se ptát, co je špatného na jaderné energii? Snad jen to, že se jí většina lidí bojí, protože jí nerozumí. Ale přesto je to při současné úrovni vědeckého poznání nejčistější zdroj energie. Neprodukuje žádné skleníkové plyny, neznečišťuje životní prostředí spalinami, do jednoho bloku velikosti elektrárny Temelín přivezeme palivo na dvou vlakových vagonech na celý rok (na rozdíl od jednoho vlaku uhlí denně do klasické elektrárny). Každý při čtení předešlých vět si položí otázku co radioaktivita a co s vyhořelým palivem? I tady je zajímavé porovnání s odpadem z klasických elektráren. I popel je radioaktivní, ale o tom se příliš nemluví a navíc je ho takové množství, že jej nelze zpracovat, takže jediná možnost je, vyvážet popel na skládky. A toto je správné řešení? Domnívám se že nikoli. Situace s vyhořelým palivem je možná složitější, ale zdá se, že snáze řešitelná. Jednak je ho o mnoho méně, ale hlavně je možné, že bude využitelné v budoucnu, to je pouze o výzkumu a vývoji nových zdrojů výroby energie, což mohou být třeba tzv. fúzní reaktory. Ale nabízí se i možnost sice odvážná, ale určitě reálná. Použijme vyhořelé palivo jako zdroj tepla a vytápějme celá města. K tomu ovšem chybí to základní - otevřeně a jasně vysvětlit jak to udělat a proč nebezpečí nehrozí. Nebo možná nechuť cokoli vysvětlovat, protože nejde o ekologii ani energetickou dostatečnost, ale o peníze do kapes velmi úzké skupiny lidí - dodavatelů uhlí, plynu a ropy. Jaderná energie by jim totiž mohla velmi snížit jejich pohádkové zisky a lobbistům či politikům jejich provize, a to nejen osobní, ale i stranické.

Pokud by se výroba jaderné energie vhodnou formou skloubila s výrobou energie z vody, potom se dostáváme do oblasti skutečné zelené energie. A nemusím k tomu ani stavět přehrady na řekách, stačí pouze na vhodných lokalitách postavit přečerpávací vodní elektrárny, čímž téměř nezasáhnu do vodních toků nebo jen minimálně. Snem každého provozovatele jaderné elektrárny je rovnoměrný odběr a tímto lze takového stavu docílit. V době velkého odběru vše reguluji podle množství vody pouštěné na lopatky vodních turbin a při nmalém odběru čerpám vodu do horní nádrže této vodní elektrárny. Vše se jeví jednoduché a ekologické.

Jenomže realita je úplně jiná. Různé lobbistické skupiny prosazují své zájmy a nikoho nezajímá kam se vše mílovými kroky blíží. Již v současné době (mám na mysli 3-5let) se výroba dostává na úroveň spotřeby, která stále stoupá nejen u nás, ale v celé Evropě. Elektrárny jsme sice začali přestavovat, ale jejich výkon se nenavýší a okolo roku 2015 budeme muset některé klasické elektrárny úplně odstavit a nebude je čím nahradit. Navíc jadernou elektrárnu nelze postavit za rok nebo za pět. zejména v situaci, kdy kapacity ve výrobě základních komponent jsou celosvětově zablokované díky razantnímu rozmachu výstavby jádra v Asii (Rusko, Čína, Indie). A to vše v situaci, kdy nám do 15ti let bude chybět cca 7-8 tisic MWh elektřiny, což jsou vlastně čtyři elektrárny velikosti současného Temelína. To se v žádném případě nedá nahradit větrnými a fotovoltaickými zdroji nebo spalováním biomasy. Ano řešení je spalovat plyn, ovšem za jakou cenu a navíc v závislosti na jeho dodavateli, tedy zejména Rusku. Ale co když se zavře kohout? Je mi jasné, že odpověď většiny politiků bude, že to nehrozí. Ba ne, tomu nevěřím a i kdybych tomu věřil, proč nelze být energeticky téměř nezávislý, když to jde a ČR to snad ještě umí.

Co říci závěrem, snad jen to, že zodpovědnost a profesionalita našich politiků a jimi vybraných "manažerů" na pozicích nejvyšších ve společnostech životně důležitých pro fungování státu a života jeho občanů nás všechny přivedla na hranici zkázy. Úmyslně používám slovo zkáza, neboť je to tak. Elektřinu těžko dopravím v pytli nebo kontejneru z Asie, jak to činíme se spotřebním zbožím. Také doprava vedením po drátech je velmi neefektivní a drahá, protože energetické ztráty jsou značné.

Je jen na nás, jaké podmínky připravíme našim dětem, aby oni nemuseli hasit požár, který jsme my založili. Začněme stavět hned, nečekejme, až bude požár neuhasitelný!

Nebo je snad jiné řešení?