ČEZ a jeho zahraniční akvizice

        Tak nám zisk ČEZu utěšeně roste a bylo by na čase uvažovat o jeho prodeji. Vzhledem k tomu, že podíl na tržbách ze zahraničních akvizic už přesáhl jednu pětinu celkových tržeb, tak se určitě jedná o velmi dobré a bonitní akvizice a správný směr investic. Tak nějak by se také mohlo vysvětlit prohlášení vedení naší největší státní společnosti. Ale co doma? Budeme mít čím topit a svítit my? A za kolik?

          Na základě včerejšího prohlášení manažerů ČEZu jsem si položil právě tyto otázky a odpověď z mého subjektivního pohledu není nijak radostná!

           Je sice pravda, že každé podnikání se dělá za účelem zisku a je chvályhodné, že se naše energetická společnost ČEZ, která je stále ještě ovládaná státem, snaží vytvářet zisk pro akcionáře a tím i pro nás všechny, ale nějak zapomíná, že tuzemské zdroje přestávají stačit pokrývat spotřebu a ze zahraničních akvizic se elektřina bude jen velmi obtížně dopravovat. Pravda, v Česku se také investuje, ale velmi zajímavým způsobem. Přestavují se staré elektrárny, popřípadě se bourají a na jejich místě by měly vyrůst nové. Ovšem už nikdo nám neřekl, že stávající výroba se nezvýší a tedy stále vzrůstající nedostatek ve výrobě není nijak řešen.

            Pokud se postaví elektrárny jinde ve světě třeba i pod hlavičkou podotýkám státní společnosti ČEZ, tak je potřeba tuto vyrobenou elektřinu ještě dopravit ke konečnému spotřebiteli a to bez drátů nejde a navíc doprava na velké vzdálenosti je neefektivní a ztrátová. Z tohoto pohledu spíše náš stát prostřednictvím ČEZu řeší problém někoho jiného a vůbec se nezabývá tím, jak to bude vypadat doma, a odkud budeme v případě nedostatku ve výrobě elektřinu nakupovat. Otázkou za kolik se zatím nezabývám, protože když nebude odkud, tak jsou peníze k ničemu. Jako správný hospodář by měl ČEZ nejprve řešit situaci doma a až poté postupovat směrem ven. Potom už je jedno, zda na východ nebo na západ. Domnívám se, že by bylo daleko účinnější začít řešit nastávající energetickou krizi (nebojím se toto vyjádření použít) doma. Třeba výstavbou nových zařízení a investice do nich. A třeba potom prodávat elektřinu. Zisk by byl stejný, ne-li vyšší a rizika s nedostatečností v Česku by se tím zásadně eliminovala. V jednom filmu jsem slyšel krásnou větu - jak se ti pánové šikmooký dozvěděli, že mám cihelnu, neprodám cihelnu, ať si koupí cihle. Není to sice přesná citace, ale podobnost je velmi blízká.

            Postavíme-li elektrárny v Srbsku, Rumunsku a kdekoli jinde, tak budeme prodávat elektřinu právě tam a pokud bude nedostatek v dané zemi, tak si v žádném případě nevyřešíme problém doma. Čím tedy potom budeme svítit. Asi svíčkami a loučemi. Bylo by potom vhodné nakupovat akcie firem, které svíčky vyrábí, neboť jejich cena poroste! Ať už konečně někdo řekne lidem pravdu a přestane se chovat sice tržně, ale ze strategického pohledu hloupě a nezodpovědně. Peníze ze zisku a investice lze dělat i doma, protože koho bude zajímat, že společnost vydělala, když si večer nerozsvítí ani neuvaří, protože na elektriku je v domácnostech 90% zařízení.

            Na závěr bych ještě chtěl něco málo k ceně elektřiny. Ta určitě nebude odrážet zisk ze zahraničních investic, ale poptávku v daném regionu. Tedy pokud bude nedostatek, tak cena poroste a nikdo růst nezastaví. Pouze tehdy, pokud bude vlastní výroby dostatek, potom je možné cenu pro občana udržet v rozumných mezích a naopak vydělávat na prodeji jejího přebytku za hranice republiky.

           To je ale asi nad chápání většiny manažerů a politiků, protože jinak si snad ani nelze vysvětlit opěvování vhodnosti a ziskovosti zahraničních akvizic!