Egypt bez cestovky - díl 2

Téměř klasický turistický okruh Egyptem s deitailními informacemi pro případné následovníky, kteří si rádi věci organizují sami.

22.2

Metrem jsme dojeli na stanici Mar Girgis a začali Koptskou čtvrtí v Káhiře. Kolegu ovšem původní křesťani nenadchli, tak odešel meditovat k Nilu a já pokračoval v průzkumu sám. Navštívil jsem Koptské museum / 230LE / v domnění, že zde bude i něco o původní římské pevnosti, která mne zajímala nejvíce – jenže nic. Byl u ní velký přístav a další zajímavostí bylo, že když muslimové přitáhli dobýt tehdejší křesťanskou Káhiru, oblehli nejprve tehdejší byzantskou pevnost a po jejím dobytí jim Káhira spadla do klína sama, bez předpokládaného krveprolití – budu muset dostudovat jinde.

Zbytky pevnosti a přístavu Babylon

Poblíž musea je v kostele pramen, ze kterého pil Josef, Marie a Ježíš na svém útěku do Egypta, dále kostel sv. Jiřího, kde mají řetěz, kterým byl ve vězení připoutaný a kostel sv. Barbory, ale tam jsem nějak nepochopil, čím se k ní váže.

Předpokládaná trasa útěku Svaté rodiny do Egypta

Jsou tam i další zajímavosti, jenže jsem nemohl nechat kolegu znovu připálit, jako při čekání u pyramid, takže jsem vyrazil na místo schůzky k Nilometru / 100LE / na vedlejším ostrově Zamalek. Je to zajímavá stavba, hloubka kolem deseti až 15-ti metrů, aby dokázal změřit rozsah hladiny. V Nilometru jsem byl opět sám a věnovali se mi hned tři pracovníci najednou v očekávání bakšiše – asertivně jsem dal jen dolar tomu nejaktivnějšímu.

Spodní část Nilometru

Pak jsme navštívili letní sídlo posledního egyptského krále na stejném ostrově / Manial Palace, 180LE /. Kromě letního sídla, přijímacího sálu, mešity a výstavy ulovených zvířat je tam i pěkná tropická zahrada. Ostatní budovy jsem neviděl, nechtěli mne tam pustit a nakonec se mne ochranka pokusila spolu s ostatními vyvést z areálu s odůvodněním, že už zavírají. U pokladny jsem si ověřil, že je do zavíračky ještě víc než hodina a spolu s částí lidí jsme se vrátili zpět, většina však opravdu odešla – nějak jsem nepochopil, co to mělo znamenat.

23.2

Odhlásili jsme se z hotelu a vyrazili na autobusovou stanici Go busů nad Egyptským museem. Další nepochopitelné specifikum – velmi frekventované nádraží, ze kterého kromě Go busů vyjíždí i malé busíky, na které jsou ve špičce i dvacetimetrové fronty, nejen že nemá východ do metra, ale ani přístupový chodník. Musíte jít po rušné silnici vedle uzavřeného chodníku kolem egyptského musea a pak přebíhat dvouproudové silnice. Busy nemají označení, jen časy odjezdů za předním sklem a ty stejně neseděly, takže jsme do správného nasedli až po několikanásobném dotazu a ještě dodatečném ověření na přepážce, protože jeden z řidičů nám řekl, že jízdenka v mobilu je pro turisty neplatná. Na přepážce to samozřejmě popřeli a náš řidič s tím také neměl problém, takže jen další scam na turisty. Přišli jsme naštěstí asi hodinu před odjezdem a celkem se tím zabavili až do odjezdu. Stejně tam není ani WC, nebo lavičky, jen plastové židličky místního šmelináře s čajem za předraženou cenu. Autobusu něco svítilo na palubce a občas vyskakovala chybová hláška, to se dá u starých autobusů z Evropy očekávat. Slabší povahy by také znervozňovalo neustálé přejíždění mezi pruhy na asi pětiproudé dálnici, protože řidič pořád něco kutil na telefonu, ale jinak nás dovezl až do Alexandrie / 2x 240LE, go-bus.com/en – en je důležité, jinak jsou stránky arabsky /. Zde hned přiběhli taxikáři a začali nabízet skvělé ceny pro přátele a bratry. Zapnul jsem aplikaci Uber a rázem jsme byli na třetině / asi za 120LE / a i bez jeho použití nás za tuhle cenu zavezl do našeho plážového hotelu za městem.

Konečně pěkný hotel na úrovni, Eastern Al Montazah, 98$ / 2 noci, velký pokoj, bazén a skvělá snídaně. Hotel byl před sezonou téměř prázdný, nechali jsme si i levně vyprat prádlo. Po ubytování jsme si prošli přilehlý park / asi 2x 10LE / s plážemi a atrakcemi, lidí celkem dost, na koupání to zatím nebylo.

Večer jsem měl pár telefonátů s káhirským hotelem. Při check out jsme se ptal, zda je vše OK a recepční to potvrdila. Následně volala ona i manager, že zjistili, že jsme tam byli o den déle a nemáme zaplaceno – platili jsme totiž v hotovosti po nákupu jízdenek do Alexandrie, protože už jsme se nechtěli na jeden den stěhovat. Naštěstí jsem si prozíravě nechal ofotit papír, který vypisovali. Protože jsem vůbec nevěděl, co na něm je, dopsal jsem tam anglicky prodloužení a částku a nechal tam dát razítko. Papír jsem pak dohledal, ofotil a poslal whatsupem. Dostalo se mi omluvy a následně asi hodinového chatu s managerem o problémech hotelu a žádosti o hodnocení 10. Když jsem mu ho pochopitelně nechtěl dát, byl zpočátku dost útočný, chtěl trestat personál, potom jsme ale kupodivu našli společnou řeč a já zjistil, že bych si s ním zřejmě rozuměl i osobně.

24.2

Jako správní dobrodruzi jsme dnes pohrdli Uberem a rozhodli se, že vyzkoušíme místní stařičkou tramvaj, o které jsme četli v průvodci. To jsme samozřejmě netušili, že tím zdoláme rekord v nejpomalejším přesunu naší výpravy :-)

Akci jsme zahájili tuk tukem od hotelu na konečnou tramvaje, vzdálenost podle Seznam navigace asi 6 km. Po asi dvaceti minutách ježdění, dohadováni a nabízení naší navigace nás řidič vysadil s tím, že s tuk tukem nemůže na silnici a máme si vzít taxi – vzdálenost stále 6km, dali jsme mu 15LE za snahu. Uprostřed města se nedalo nic dělat, musel jsem aktivovat Uber a na rozdíl od trapasu při cestě na pyramidy, kdy jsme vlezli do jiného taxíku, to tentokrát klaplo a vysadil nás u tramvaje.

Tramvaj je už postarší, takže cestovní rychlost dosahovala tak 10 km za hodinu a po půl hodině jizdy jsme museli vystoupit a jit s ostatními pěšky, protože se pokazila tramvaj před námi.

Pořád to bylo daleko, tak jsme museli vzít znovu taxi a dojet do centra. Naštěstí je tu velmi levně, takže tuk tukovi jsme dali asi 12 Kč, první taxi 25, tramvaj 2x 1,5 Kč / opravdu, nekecám, 2LE za lístek /a druhé taxi asi 30. Celková doba cesty 15 km byla asi dvě hodiny.

V centru jsme navštívili osmanskou pevnost, / 150LE /která stojí na místě původního majáku na ostrově Faros, který byl jedním z divů světa a použité zdivo zřejmě ten maják pamatuje.

Pak kolega odešel obhlížet moře a já se zanořil do města na prohlídku původního Řecko – Římského osídlení. Protože museum bylo zavřené, navštívil jsem původní divadlo a lázně / 150LE /. Na rozdíl od pevnosti tu bylo minimum návštěvníků a krásné přírodní prostředí s lavičkami.

Je tu všude plno bezprizorních koček a psů a potkal jsem zde i prvního koně – bezdomovce. Chodil za člověčím bezdomovcem a žebral nějaké sušenky. Překvapivě vypadal zdravotně v pořádku, včetně kopyt, choval se velmi kultivovaně, nesnažil se si je vzít násilím, zřejmě byl asi vychovaný životem. Se zvířaty se tu opravdu nemazlí, takže jsem si říkal, že se možná má lépe, než zdejší kočároví koně. Pak jsem chtěl vidět ještě původní osmanské bastionové opevnění, moc z něho ovšem nezbylo. Navíc se tam na mne nalepil agresivní loudil a protože v parku okolo nebyli žádní lidé, šel stále těsně na mě a dokola vykřikoval „ Hey, give me money „. Samozřejmě jsem ho úplně ignoroval, jenže jsem se ho nemohl zbavit. Docela vážně jsem uvažoval, že pokud sáhne na mne, nebo se mi pokusí vzít batůžek, brutálně zaútočím, bez ohledu na následky. Naštěstí se mi podařilo vyjít na chodník, kde proti nám šli nějací dva chodci a otrava rychle zmizel – asi nejhorší zážitek výpravy.

Zpátky jsem zkoušel popojet směrem k hotelu sdíleným mikrobusem, jenže byly tak nacpané, že jsem toho nechal a přízemně si zavolal Uber.