Egypt bez cestovky - díl 1

Téměř klasický turistický okruh Egyptem s deitailními informacemi pro případné následovníky, kteří si rádi věci organizují sami.

Ve dnech 19.2.2024 až 5.3.2024 jsme s kolegou absolvovali klasický turistický okruh Egyptem, jen s batohy a bez cestovní kanceláře. Když jsem cestu připravoval, našel jsem sice velké množství článků o cestování po Egyptě, většina však byla bohužel k ničemu, protože obsahovala jen obecný popis nejčastějších cílů s návody pro úplné začátečníky – třeba že v muslimských zemích je třeba na tržišti smlouvat, nebo že je zde nedostupný alkohol / což mimochodem pro většinu muslimských zemí neplatí /. Často články slouží jen jako návnada na pochybné stránky s reklamou. Protože obvykle nejsou ani nejsou datované, nejde určit, kdy dotyčný danou zemi navštívil a jak jsou jeho rady relevantní, chyběly mi i konkrétní údaje o cenách, jak se dostat do méně známých míst a podobně. Proto jsem se rozhodl svůj příspěvek napsat deníkovou formou i s konkrétními údaji, aby se jimi mohli případní následovníci poučit – po absolvování cesty se domnívám, že Egypt není o nic těžší, než třeba Indie, nebo Maroko, kam jezdí mnohem více individuálních turistů, než do Egypta.

19.2.2024

Cestu jsme začali letem Praha-Vídeň-Káhira, zpětný let Hurgharda-Zurich-Praha, cena dvou letenek 12924 Kč, jen s osmikilovými neodbavenými zavazadly za důvodu asi hodinových přestupových časů. Všechny letenky byly od Lufthansy, takže v případě problému z jejich strany bychom zřejmě dostali letenku na nejbližší volný let.

Po příletu do Káhiry jsme odehnali několik otravů, kteří nám chtěli vnutit předražené taxi, a s dlouhým nosem vyprovodili i posledního, který měl nějakou uniformu. Byl neodbytný, protože prý musí zkontrolovat, zda opravdu máme taxi, jak tvrdíme a šel s námi až před halu. Naštěstí jsme měli opravdu objednané taxi zdarma od hotelu, takže jsem jen zamával na taxikáře se svým jménem a otrava znechuceně odtáhl.

Odjezd z letiště

Z letiště by sice měly jezdit autobusy na náměstí Tahrír, nebo ke stanici metra, ale dle mého názoru po absolvování cesty je lepší použít aplikaci Uber. V Káhiře funguje skvěle, cena je asi 6LE za kilometr, tj. asi 4,7Kč v době naší návštěvy. Dá se nechat zavést z letiště k hotelu, popř. k metru a z metra znovu na hotel – to je asi nejrychlejší varianta. Cena lístku metra v centru je také 6LE, s delší vzdáleností stoupá asi po dvou LE, stačí si koupit patřičný počet lístků na budoucí jízdy a sledovat mapky.

Od hotelu Cairo city center Dreamer / 96 $/3 noci/ jsem měl nereálná očekávání, úroveň nižší než v Indii. Chyba byla v tom, že měl na Bookingu hodnocení 10/10 a údajnou 50 procent slevu, takže jsem si myslel, že jde o nově otevřený hotel. Navíc byl asi kilometr od metra. Kde vzali ty desítky jsem nepochopil, tak asi bydlí chudší Egypťané, pro západního turistu katastrofa. První pokoj neměl ani vanu, jen betonovou sprchu, chyběla třeba i klika u dveří, vše totálně na rekonstrukci. Druhý pokoj byl trochu lepší, stejně na rekonstrukci, postele ale ušly. Naštěstí jsme oba odolní, bookováno jen na tři noci, umiňujeme si, že příště musíme vybrat lépe :-)

Při obhlídce okolí hotelu jsme koupili v prodejně Vodafonu místní SIM, za 530LE 13GB dat a 15000 kreditů na volání – asi 20 minut mezinárodního volání do ČR, pro případné nouzové spojení s kolegou a domů. Připadalo mi to drahé, ale jsou v tom prý nějaké daně, data jsou členěna pro jednotlivé služby, celkově jsem to nepochopil a nehodlal to studovat. Cena a spotřebované jednotky se zobrazovaly i v aplikaci, takže myslím, že nás neošidili. Jen se musíte obrnit trpělivostí kvůli neustávajícímu přívalu SMS zpráv v arabštině, většina z nich odkazovala na slevu při nákupu dalšího kreditu. SIM platí jen po dobu platnosti víza, pak se deaktivuje.

Plán Káhirského metra s vyznačenými zónami pro stanici Al Behoos

20.2

Další den ráno jsme vyrazili metrem koupit lehátka na vlak do Asuánu. Naproti hotelu kupujeme 1,5l vody za neuvěřitelných 7LE, prodejce je zřejmě nezkažený turismem. U stanice metra naopak hned pokus o podfuk, kilo mandarinek údajně za 100LE, ačkoli na cenovce měl 15. Po krátké hádce nechávám pytlík na místě a odcházíme. Na nádraží Ramses, s logickým názvem stanice metra Shuhada, kupujeme dvě jízdenky na lehátkový vlak Káhira - Asuán, 2x 90 dolarů v hotovosti. Vlaků jezdí každý večer několik, prodává společnost abelatrains.com

Pak jsme pokračovali do islámské části Káhiry, procházeli nekonečné bazary až na ulici Al Moez, se spoustou muzeí a mešit. Při budoucí návštěvě ji plánuji projít celou včetně některých muzeí, takhle jsem prohlédl jen několik mešit a pak jsme pokračovali dále s obhlídkou hřbitova k citadele.

Šli jsme po vnitřní straně opevnění, do parku na druhé straně jsme se nedostali. K naší smůle byl vchod do Citadely z naší strany zavřený kvůli stavebním úpravám, hlavní brána pevnosti je zazděná. Obcházet celou pevnost jsme nechtěli, takže jsme zabočili do úzkých uliček a v místní vývařovně si dali pozdní oběd. Směs špaget, kolínek, omáčky a zeleniny byla vzhledem k hladu ucházející, majitel byl žid, takže nás nenatahoval a cena 20LE za porci.

Poté jsme kolem Nilu a výstavných hotelů zamířili zpátky na metro a do hotelu.

21.2

Dnešní den jsme věnovali návštěvě pyramid. I když by tam také měl jezdit autobus z Tahríru, byl by to nesmysl jet tam a zpátky, když už bydlíme v Gíze, takže jsme použili taxi. Před hotelem jsem zapnul Uber a během chvíle měl objednaného taxíka s dojezdem dvě minuty. Během další minuty zastavilo taxi a řidič ukazoval, že máme nasednout. Ukázal jsem mu aplikaci a on tvrdil, že je to on – bohužel jsem to nezkontroloval a nasedli jsme. Taxík se rozjel a asi po kilometru začal vyzvídat, kam jedeme. Otočit to nechtěl a mezi tím nám původní řidič zrušil objednávku a ještě jsem dostal od Uberu pokutu závratných 10LE. Nasedli jsme totiž špatně. Naštěstí jsme s novým řidičem vyjednali odvoz k pokladně pyramid za cenu Uberu, i když se zpočátku hádal – asi 70LE.

Po příjezdu k pokladně jsem zpočátku nevěřil – lístky prodávali na ulici v buňce, což mi při milionové návštěvnosti připadalo jako nesmysl. Řidiči jsme zaplatili teprve, když jsme se přesvědčili, že to je opravdu správná pokladna a vstup pro pěší k pyramidám. Klienti cestovek totiž mají vstupenky koupeny dopředu a přijedou autobusy jiným vstupem areálu. Vstupné do areálu pro cizince 540LE, vstup byl hned vedle. Do hlavních atrakcí v Egyptě lze vstupenky koupit a ceny ověřit i online na egymonuments.com

Vstup pro individuální pěší turisty

A pro klienty cestovek autobusem

Největší zájem je o Cheopsovu pyramidu, u vedlejší už menší a u třetí pyramidy je už jen minimum turistů – přitom má zachovalou spodní část žulového obložení a nejlepší zbytky přilehlého zádušního chrámu. Do jedné menší pyramidy cheopsovy manželky je volný vstup, do velkých pyramid je nutno koupit lístky předem. Hodinová cena svezení na velbloudu, koni, nebo kočárem je 500LE, ale lze i kratší dobu. Já si dohodl přímo s velbloudářem za 15 dolarů objížďku vzdálených vyhlídek, celkem asi 1,5 hodiny, včetně dvou sestupů k mojí prohlídce okolí a jeho modlitbě. Smlouvání začínalo na 50 dolarech, takže se hned nenechte odradit. Společně jsme se tomu zasmáli, pak uznal, že 50 je pro Američany a 40 pro Němce, pro Čechy je 20 – když jsem se dál rozmýšlel, slevil na 15, to už ale upozorňoval, že má velkou rodinu, a budou mít hlad :-)

Pyramydy z druhé strany – takhle je většina návštěvníků neuvidí

Při návratu z areálu večer jsme ještě taxíkem vyrazili na obhlídku nového Grand muzea, asi hodinu před zavíračkou jsem chtěl do zahrad, ale ani přes vyjednávání našeho taxikáře nás tam nepustili, jen na nádvoří. Není ještě plně otevřeno, za 1000LE je vstup jen do haly – pro mne zatím nezralé.

Jen ještě podotknu, že kromě dvojích cen má Egypt i dvojí kurz měny, podobně jako u nás za socialismu. Oficiální kurz ve směnárně byl necelých 31 LE za dolar, kurz na černém trhu prý až 74 LE. Směnu za vyšší kurz nám nabízeli prakticky neustále celý pobyt, někdy i přes 50 LE za dolar, problém je však v tom, že nemáte moc možností, jak LE utratit, aby se vám ten risk vyplatil. V hotelech musíte jako turisté platit v dolarech, i když je cena v LE a na památkách je nutno platit kartou, takže v oficiálním kursu. Místní platí památky cash a zlomek turistické ceny. Proto je dobré při objednávce hotelu dojednat cenu v dolarech, ne v LE, popřípadě nechat platbu proběhnout přes Booking. Slyšel jsem od turistů o případu, kdy jim v menším hotelu nabookovali cenu v LE, ale požadovali ji zaplatit v dolarech v nesmyslném kursu, třeba 1 ku dvaceti – turistické pastičky tu číhají všude.

Den jsme zakončili ve výborné pizzerii u hotelu, poradili nám místní. Cena asi 400LE za dvě velké orientální pizzy a sladký koláč s pudinkem - měli jsme i na další den.