Jak se paní ministryně snaží za dvě miliardy dále snížit kvalitu vzdělávání

Kdo si za devět let vzpomene na paní ministryni Valachovou? Téměř nikdo, ale s výsledky jejích nezodpovědných zásahů do školství se budeme denně setkávat. Vzdělanost je při tom hlavním faktorem udržení si ekonomické úrovně státu.

Podle ministryně školství Kateřiny Valachové bude od příštího školního roku asistent pedagoga nárokovou složkou. Je to podle ní jedno z hlavních opatření pro zahájení začleňování fyzicky, mentálně či sociálně handicapovaných dětí do škol, které bude stát navíc dvě miliardy korun. Co si tedy pod tím můžeme představit?

1. Fyzický handicap

Pokud fyzický handicap nemá vliv na mentální schopnost dítěte učit se, je jistě prospěšné, pokud asistent dokáže pomoci dítěti s fyzickými úkony (dostavit se do třídy, nasvačit, přinést pomůcky, apod.). Tato asistence by neměla ale narušovat výuku, jinak se opatření stává pro ostatní žáky kontraproduktivní.

2. Mentální handicap

Tady již vstupuje do hry potřebný rozdílný způsob výuky handicapovaných dětí a ostatních. Mentálně handicapované děti by měly mít pomoc především od odborníků ve školách se speciální výukou. Tisíce neodborných asistentů nemůže nahradit specialistu, který se ve třídě věnuje jenom těmto handicapovaným dětem. Normální výuka s laickým asistentem mentálně handicapovaným žákům nakonec stejně moc nepomůže, činnost asistenta při výuce ruší učitelovo výklad a ostatním nepostiženým dětem se tím zpomaluje a zhoršuje výuka.

3. Sociální handicap

Samostatnou pozornost si žádá sociální handicap. Jak asistent může odstranit sociální handicap, to si opravdu neumím představit ani v nejbujnější fantazii. Pokud sociální zázemí žáka (např. nezodpovědní rodiče) nenaučili žáka česky, rozeznávat barvy, mít hygienické návyky, dodržovat pravidla, potom to není sociální handicap, ale nepřipravenost na standardní výuku. Asistent tedy bude ve třídě suplovat rodiče žáka? Tím nezodpovědným rodičům říkáme, že se nemusí svým dětem věnovat a vychovávat je, stát se o ně bude prostřednictvím asistentů starat za ně a my tak jenom dále podporujeme jejich nezodpovědnost. A na tomto se tedy jako daňový poplatník nechci podílet.

Nejhorší na těchto nápadech ovšem je, že paní ministryně přes svou velkou pravomoc nemá vůbec žádnou zodpovědnost za své kroky. Až budeme za devět let opět skuhrat nad dále se snižující kvalitu znalostí žáků základních škol, jméno Valachová si již nikdo nebude pamatovat a k odpovědnosti jí nikdo nebude vyzývat. Cíl těchto opatření je vlastně jen naplňování osobních utopistických představ paní ministryně o hezčím světě, nikoliv zkvalitnění výuky, které naše společnost pro další rozvoj nutně potřebuje, a které by mělo být hlavní náplň činnosti ministerstva školství.

A na závěr konstruktivně … Existuje nějaké řešení, jak naplnit myšlenku začleňování handicapovaných žáků a nesnižovat kvalitu výuky ostatním žákům? Ano, kompromis. Nedělejme speciální školy pouze pro handicapované děti a nesnažme se zase naopak připojit handicapované děti do běžné výuky. Oboustranným kompromisem jsou speciální třídy se speciálními pedagogy při vybraných normálních základních školách. Speciální výuka oddělená od standardní bude zajištěná, odborná pomoc handicapovaným dětem také a navíc bude zajištěna jejich interakce s kolektivem žáků z ostatních tříd při společných akcích, předmětech, školním životě, sportu, výletech, soutěžích a volném čase.

A ty dvě miliardy korun ročně, které paní ministryně potřebuje na tisíce nových individuálních asistentů můžeme využít efektivněji.