Chovancova privatizace bezpečnosti: Policie nestíhá, trestat se má v práci

Ministr vnitra M. Chovanec v nedělní Partii navrhl, aby firmy "za trest" propouštěly zahraniční pracovníky, kteří spáchají přestupek nebo porušují veřejný pořádek. Zapomíná na zákoník práce a nabádá tím k jeho porušování. 

Šerifovi v městečku Czechia přerůstá přes hlavu drzost nových návštěvníků, kteří přicházejí z chudších městeček za prací a nedodržují zavedené pořádky. Šerif si ale u nich nestíhá zavést respekt a po místních předácích, pro které noví návštěvníci pracují, chce, aby je trestali oni a vyhazovali je z města místo šerifa. Místní šamanka, která se svými kouzly snaží zlepšovat život obyvatel městečka i proti jejich vůli, jim to ale zase zakazuje. Pěkný zmatek je v tom našem městečku.

V okolí velkých průmyslových zón roste kriminalita, především ta drobná, způsobená velkým množstvím zahraničních pracovníků, kteří do průmyslových zón přišli za prací. Stát nepochopitelně podporuje výstavbu zón v lokalitách, kde již lidé bez práce nejsou a nová pracovní místa se musí obsazovat zahraničními pracovníky. Lokality nejsou připravené na takové zvýšení počtu lidí a nejsou schopné v okolí zajistit bezpečnost. Tragičnost situace a neschopnost vymáhat právo a pořádek podtrhl ministr vnitra Milan Chovanec v nedělní Partii. Několikrát navrhl, aby firmy propouštěly pracovníky, kteří spáchají přestupek nebo se nechovají dle našich pravidel slušného soužití. Je k neuvěření, co dalšího chce stát přenést na zaměstnavatele ze svých povinností, které nezvládá sám zajistit. Zaměstnavatel nemůže dělat soudce, který posuzuje chování pracovníka po pracovní době. Nemůže ani dělat vykonavatele trestu v podobě propuštění hříšníka. To je nápad ministra vlády, ve které s ním sedí ministryně práce, která se naopak snaží co nejvíce ztížit možnosti a důvody propouštění pracovníka. Zákoník práce vyjmenovává konkrétní případy, kdy je možné zaměstnance propustit. To, že pracovník jezdí po práci rychle v obci, večer na ulici rozbíjí lahve a je velmi hlučný mezi ně určitě nepatří. Pokud by jej firma propustila, porušila by zákoník práce a sama by byla trestaná za neoprávněné propuštění pracovníka. Nelze vyhodit zaměstnance z práce jen dle jeho chování ve společnosti, to je již snad dávno za námi. Vymáhání pořádku a trestání lidí, kteří pravidla porušují, je věc represivních orgánů státu, mezi něž firmy a zaměstnavatelé rozhodně nespadají. Řešením je promyšlená politika podpory výstavby nových průmyslových zón tam, kde je to pro snížení nezaměstnanosti vhodné a to v lokalitách k tomu přizpůsobených.