"A teď si vás tu všechny zavřu"

Dle požadavků EU bude v ČR nový trestný čin hanobení životního stylu třídy. Babišův ministr Pelikán navrhuje nový nástroj politické moci snadno zneužitelný k tomu, aby mohl být zavřený téměř každý i za hanobení chování politiků.

Česká republika se pomalu stává policejním státem. Dostáváme do situace o sto let zpět, kdy může být zavřený téměř každý za svůj nevhodný názor. Jako za císaře pána a potom i v dalších letech si nebudeme moc v hospodě ani zanadávat. Nově totiž bude trestné i hanobení životního stylu určité třídy. Podle důvodové zprávy ministerstva spravedlnosti k novele trestního zákona se tato třída chápe jako skupina lidí s podobným vzděláním, životním stylem a příjmy. Vzhledem k vágní definici, co je už hanobení a co jenom zanadávání si, je to velmi nebezpečný nástroj k libovolné šikaně obyvatel. Určitě se toto nové ustanovení nebude používat hromadně, ale je to další represivní nástroj proti lidem, kteří budou se svými názory nepohodlní. Že není správné hanobit náboženství, politický směr, rasu, etnikum, apod. je přirozené, protože např. rasa sama o sobě není nic negativního. Společnosti vždy primárně vadí nevhodné a obtěžující projevy chování určité skupiny lidí a nyní může být poukazování na tyto negativní jevy zneužito policií a soudy.

Budete například kritizovat životní styl nezaměstnaných lidí v ubytovně naproti Vás žijících pouze ze sociálních dávek a to bez ohledu na jejich etnickou či náboženskou příslušnost. Prostě Vám jen vadí, že v noci hlučí, pijí, oslavují, protože ráno do práce nevstávají a Vy nemůžete spát, ale vyspat se potřebujete, protože ráno do práce musíte. Rozčílíte se na takové chování a pokud už to bude podle soudu hanobující, dopustili jste se trestného činu hanobení třídy (nezaměstnaných na ubytovně) za jejich životní styl. Takových příkladů na různé třídy a jejich životní styly si určitě vymyslíte sami dost. Vzhledem k napětí v Evropě se určitý životní styl určité třídy sám nabízí, proto možná ten tlak z Evropské komise k umlčení možných negativních názorů.

Ale je tu ještě jeden důležitější příklad … politici. I politici, kteří s takovými návrhy přicházejí, jsou totiž dle dikce novely také třída, protože mají podle parametrů zákona podobné vzdělání (většinou VŠ, kde dávají diplom na chodbě), příjmy (poslanecké tabulkové náhrady na nákup bytu) a životní styl (ráno v obleku do parlamentu, mávání rukou a pak udřenej ze šichty do pražských kaváren kout politické obchody).

Navrhovaná novela se tak snadno může stát zbraní proti nechtěné = "hanobující" kritice politické reprezentace jak české, tak i evropské. Vzniká nám tu nový nástroj politické moci, který je snadno zneužitelný k perzekuci občanů za své názory. Aby se nesmělo nahlas říkat tak jako v jednom českém filmu „Císař pán je vůl“