To jsem koukal....

„Dobrý den“ „Dobrý den, co pro Vás mohu udělat?“ „Prosila bych ty noviny, co v nich je ten návod“ „Myslíte MF Dnes a návod na používání zdravotnictví?“ „Ano, to je to, co myslím“

Dr.Houseinternet „Bohužel, všechno je prodáno, mohl bych Vám nějak pomoci?“
„Noooo, to je teda průšvih. Jak já teď budu vědět, jak to mám dělat u doktora?“
„To Vám mohu poradit“
„???“
„Až dostanete, milostivá, kašlíček nebo snad rýmičku, tak nejlépe uděláte, necháte-li pana doktora věnovat se opravdovým nemocem a dojdete si pro aspirin či sirupek do lékárny sama a bez receptu.“
„Ale to si budu muset ty prášky koupit!“
„Ano, prosím, ale nejspíš Vás to vyjde levněji.“
„Ale já jsem si celý život na zdraví platila! To nemůžou myslet vážně. Třicet korun za doktora, třicet za recept. Kde na to máme brát? A proč bychom to měli platit?“
„No já myslím, že je jen dobře, když u pana doktora v čekárně nebude tak plno…“
„To nemůžete myslet vážně.“
„…tak plno a budou tam jen opravdu nemocní. Ostatně já už to kvůli plné čekárně dělám takhle dlouho,že jdu raději hned do lékárny.“
„No to je strašný! Já bych si i šla přivydělat, abychom na to všechno měli, ale není práce…“
„To si Vám dovolím odporovat, práce je teď víc než zájemců o práci…“
„Ale proč bych dělala, vždyť jsem si celý život platila na zdraví.“
„Teď si, prosím, odporujete. Buď chcete dělat a nebo nechcete…“
„Jo, někde u nádobí nebo jako pokojská a dojíždět. A dali by mi kolem devíti desíti tisíc, no to skoro celý projedu.“
„To neprojedete, to si dovolím odporovat, že těch 20krát 20 kilometrů Vás nebude stát deset tisíc…“
„Ale k nádobí nebo jako pokojská…?“
„To je přece taky práce. A potřebujete-li peníze…“
„No TO dělat nebudu! A celý život jsem si na to platila! Hlavně, že si všichni nahrabou! A jak to mají dělat lidi!?! Práce není! Peníze nemají! To je fakt strašný!“
„Můžete mi jmenovat někoho tady u nás, kdo se má špatně? Já nevím ani o jednom, ale třeba jen nemám dost informací…“
„…nooo, já nevím…, ale jsou lidi….“
„Tak vidíte, nevíme tady ani jeden o nikom, tím neříkám, že nikdo takový není. A nebude lepší, když se ve zdravotnictví a potažmo všude ušetří a zbude víc pro ty, co opravdu potřebují? A když Vy budete potřebovat k panu doktorovi, tak si manžel nekoupí krabičku cigaret a ono Vám to dá na oboje, i na recept.“
„Vy si ze mě děláte blázny, já jsem si celý život na zdraví platila!! Já přece nebudu v důchodu dělat!! To je strašný, co tady se děje!! Práce není!!“ (pokračoval pětiminutový monolog, který jsem už nevnímal)
„????“
„Nic mi na to neřeknete?“
„Ne… Ne, Vy jste zákazník a ten má vždycky pravdu. Máte ještě nějaké jiné přání? Ne? Děkuji Vám, na shledanou.“

Dějiště: vesnická smíšenka
On: prodavač cca 40 let
Ona: podle slov důchodkyně, nejvíc 60 let