Kdo chápe rovnováhu, jsi-li člověk či Bůh, budeš stejně jako jeden či druhý pokud půjdeš ve smyslu rovnováhy.
Pochopit takovou rovnováhu vyžaduje komplexní přístup člověka. Kdy člověk je aktivní složkou stvoření, které bude projednáno mnohem později, Přesto již dnes by se dal položit základ tomu, jak by měl člověk jednat a žít aby tuto rovnováhu nejen udržel, ale dokázal s ní pracovat. Rovnováha člověka je rovnováha i Boha, který člověka provází. Proto má velice rád lidi, kteří dokážou tuto rovnováhu v jeho pojetí udržet v podobě v jakém je myšlena. Tato myšlenka by mohla zapadnout, přes to v lidech klíčí a žije a to jak s tím co člověk znamená, tak taky tak jak žije. Komplexní přístup ke všemu mu dává do rukou klíče, které jako Bůh využívá pro tvorbu nového, které je určeno právě těmto lidem, kteří dokáží přinést něco nového lidem a celému stvoření. Kdo pochopil žije jako Bůh tím, že věří a dokáže dát všemu to co potřebuje.
Rozhovor:
Kdo jedná s Bohem, jedná jako by byl v rovnováze?
Není samozřejmé, že ten kdo jedná s Bohem bude jako on. Jsou zde mnohé odstíny, které zapříčiňují poznání, které dokáže pochopit jen Bůh. Proto odpovím takto, kdo jde s ním, neudělá chybu v tom co tvoří. Ať si to člověk přebere jak chce, ale konečné slovo bude mít nakonec zase stvořitel.
Jak člověk pozná, že tvoří rovnováhu, tohle není přece přirozené, nebo je?
Rovnováha skutečně není přirozená. Přirozeně by tvořila jen část stvoření, protože přirozená rovnováha obsahuje jen část poznání, které člověk dává. Kdo chce poznat celou rovnováhu, musí udělat více, než spoléhat na svoji přirozenost. Je to aktivní prvek člověka, který tvoří rovnováhu v tom co ji tvoří. Je to nový pohled člověka na svět, který obývá.
Pojem rovnováhy je tedy pohled člověka na svět, který obývá. Jak tedy poznat, že je aktivní složkou této rovnováhy?
Toto se dá poznat snadno a dokáže to člověk tak, že nemá co pohledávat na místech kde nemá co dělat. Tohle si musí každý udělat sám a utvořit si svůj život tak, že bude tvořen tím co jej zajímá a čemu věří. Pak přijde i poznání rovnováhy.
Zkráceně se dá říct, že by měl žit svůj život tak, jak jej cítí jako člověk a ne tak jak jemu předkládáno společností.
