Díváme-li se na osud člověka, uvidíme poznání okamžiku. Kdo pozná tento okamžik pozná vše...........
Zbavování se odpovědnosti (pracovní název)
Bylo jednou jedno. To jedno bylo tím co reprezentovalo a to byla odpovědnost, nejen k sobě samému, ale ke všemu co reprezentuje. Tento příběh není smyšlený, ale je založen na reálném základu pravdy. Tato pravda se stává pravdou tím, že bude pochopena, proto uvedu několik příkladů, které vysvětlí celou situaci do hloubky.
Jeden příběh za všechny:
Nebýt člověka nebyl bych ani já, povzdechl ten, který není a je. Toto poznání mě bere jako poznání všeho. Však jedno nevím, co je člověk zač, když je schopen všeho. Čeho je schopen, zeptal se vlídně osud? Osude, buď rád, že jsi ten, který je a nejsi tím co není, protože celé poznání je natolik komplexní, že není nikoho, kdo by jej chápal. Přitom člověk je uzpůsoben k tomu aby chápal vše. To vše je, jak něčím, tak ničím. Proto ten povzdech, protože se nemohu dívat na to celé divadlo, které reprezentuje ten, kdo je i není.
Tento příběh se stal dávno a reprezentuje člověka vědoucího. Toto vědomí není již tím co tvoří převážná část lidstva, ale nové vědomí přicházejícího člověka. Toto vědomí jakoby říkalo, podívejte se kdo přichází. Hádejte co se bude dít.
Tento příběh není o odpovědnosti, ale odpovědnost vychází z tohoto příběhu tím, že se stává samým poznáním všeho. Toto poznání neotvírá žádnou skulinu v životě člověka, ale otevírá mu svět toho kde a jak žije. Proto nemohu napsat nic konkrétního o odpovědnosti. Odpovědnost je totiž pojem duše k životu a není to život co zastává, ale vše.
Tímto bych se rozloučil a popřál lidem hodně zdaru, který budou v nadcházející době potřebovat.
