Kdo si posvítí na moudrost najde víru, kterou vše začíná. Proto dávejte víře co si zaslouží nebuďte skoupí.
Zákony ve smyslu přírody jsou platné absolutně, kdy u společnosti a člověka jsou relativní, co je příčinou (pracovní název)
Kdo jedná jako člověk? Jako člověk jedná ten, kdo si zaslouží být člověkem. Tato metafora se prodírá zákony, které nejsou platné, jsou ale známé. Tyto zákony nazvali lidé Božskými zákony.
Čím se tedy řídí příroda a člověk? Příroda se řídí stejnými zákony jako člověk, jen ve zjednodušené podobě, kdy následuje trest ve smyslu smrti. U člověka je to jiné. Člověku bylo dáno, aby se vyvíjel a proto se trest se smrsknul na projev nevole Boha k danému člověku. Ta nevole má mnoho podob a lidé cítí ono odvržení od Boha, pokud jsou dostatečně citliví.
K tomuto tématu, bych mohl napsat svoji skutečnost, kterou jsem zažil a nepřál bych nikomu ji prožít, to jen na okraj.
Takové skutečnosti člověka , podobají se mléku. Toto mléko, kterým se stvoření napájí ho vyživuje aby rostl do krásy. Toto mléko však může mít za následek i prozření, pokud si to dotyčný bude přát. Je to zkrátka Božská mana, která vyživuje svět. Ono i mléko je příměr ke všemu co se jím napájí.
Jak to tedy s člověkem, je? Je to s ním tak, že člověk, který si řekne, budu konat dobro, nevykoná nic. Proč? Protože neuvěří a nebude vědět co je ono dobro. Víra je tak spojená s děláním dobra. Ono i dobro se nedá dělit na skupiny, i když lidé to tak dělají. Dobro je absolutní v tom co příjmem. Proto pokud se naše dobro se nám nezdá dost dobré, znamená to, že jsme nepřijali z Boha tolik kolik by jsme měli přijat. Tohle je ale výjimečná situace a člověk v každé chvíli ví co vykonat či udělat tak, aby byl naplněn dobrem.
Tato úvaha je dost povrchní to se přiznám hned na počátku, proto ještě uvedu jeden příběh, který se udál v jeden čas. Tento příběh má hluboké kořeny a dá nám poznat Božskou přirozenost, která proudí světem:
Byl jeden člověk, který hledal. Sám nevím co hledám, odpovídal druhým. A lidé věděli, že skutečně hledá. Jednou našel onu věc co hledal. A jak to poznal, že hledal právě ji? Našel ji, proto ji hledal.
Co z tohoto příběhu vyplývá? Vyplývá z něj to, že člověk se může snažit, přesto jeho pohnutky vždy budou lidské. Nebude jako ten kdo jej poslal, proto bych dal radu lidem. Nedejte na hledání čehokoliv, ale jděte světem jako lidé co ví. Tohle vědění vám vždy dá to co hledáte jako lidé. Není to naučená moudrost, je to lidství koncentrované do podoby člověka. Takové lidství se schovává v každém z nás. Proto hledejte a najděte, ne lidství, ale víru, která vám dodá co hledáte. Onou vírou to tak začíná a čím to končí? Končí to prozřením, kdy víra člověka opustí, aby byla nahrazena vírou vyšší, která v nás dříme jako cibule slupky, kdy nevíme co se skrývá níže a níže.
Taková je víra. Kdo hledá ten najde to co hledá, však víra dokáže to stejné a víc, dodá člověku co mu chybí.
Děkuji Vám za pozornost a nezlobte se za tu malou povrchnost v dnešní úvaze.
