Nikdo, kdo poznal ducha nebude věřit síle pokud ji sám nezažije, o tom je právě život aby sílu převedl v činy, která vychází právě z této síly.
Kdo zezelená ten pukne závistí, dalo by se říci. Přesto zelená barva má v sobě něco kouzelného co zapříčiňuje pozornost lidí. Je to poznání ducha, který má podobnou barvu, byť se tak nemusí člověku jevit. Vlastně barvu nemá, ale to co jej charakterizuje je barva zelená. Tímto bych otevřel otázku ducha a jeho vztahu k životu.
Duch vzatý ze svého působení je otevřený všemu co přináší život. Je to právě život co jej utváří do podoby, která bude tvořit kostru snažení člověka. Člověk sám je tedy jen poznatek ducha, který je odvozen tomu čemu věří. Tato víra je utvářena tak, že člověk se k duchu přibližuje právě tak jak se přibližuje život k člověku. Je mezi tím dáno, že nic nemůže přijít zkrátka a nic nebude na okraji zájmu, pokud člověk přijme kvalitu, která bude utvářet celkový děj osudu. V kolech osudu má duch nezastupitelnou roli a dodává člověku jako celému stvoření to co mu chybí. Děj nového a starého upravuje do podoby jako chápající, který udává tón tím, že poznal mnohé z ducha.
Tímto bych tuto rozpravu o duchu ukončil.
Rozhovor:
Kdo je duch, je to poznatek, že něco vyššího tvoří vše živé?
Je to tak, vše živé je tvořeno duchem a to tak, že duch vytváří vše co se týče života. Kdo pochopí dojde na konec cesty, která je lemována poznatky života jako kaleidoskop, který zobrazuje poznatky ducha, který se chce projevit stejně jako člověk.
Jak máme tedy chápat ducha a jeho sílu?
Chápat ducha lze jedině tím, že cokoliv budu tvořit bude z část ze mě z části z ducha. Tato celistvost bude utvářet moji cestu, která se bude nazývat život.
Jak pak máme chápat v tom celém působení Boha?
Bůh působí jako zprostředkovatel mezi ním a člověkem, který utváří vše živé, tedy i ducha, který je poznatek tak vysokým, že člověk ani Bůh to nedokáží změnit.
Dají se pochopit vztahy, které panují mezi duchem a Bohem?
Dali by se pochopit, chce to čas a sílu, jak radívaly babičky. Proto radím nesnažit se to chápat jako bezprostředně, ale spíš v kontextu, který tento vztah vytváří.
Pokud se člověk projevuje, je jeho kvalita dána duchem, nebo je to kvalita člověka, který se projevuje?
Tato otázka je velice složitá. Duch se projevuje to již víš. Do jaké míry je to toto projevení ducha a do jaké míry je to projevení člověka pochopí jen ten, který tím žije. Nikomu nebyla dána síla, aby pochopil tyto věci, může se tak člověk jen domnívat co je z ducha a co je z něj.
Nebylo by jednoduší aby projev člověka byl jen celým jeho obrazem, vždyť nese následky za svoje působení, ne?
Snazší by to bylo, ale člověk by měl pochopit Boha, že není možné dělat žádný systém jednostranný. Jedině mnohostrannost vytváří jednotu. Tohle jsi poznal již sám.
Děkuji za rozhovor. I já děkuji.
Jen bych podotkl, že poznat ducha není vůbec snadné a poznat působení člověka je naopak to nejsnazší. Kdo je kdo a co jeden a co druhý, je poznání člověka, který hledá.
