Člověk a příroda, kde je rovnováha?

Kdo zná přírodu poznal Boha, tímto se dá poměřovat celé stvoření, které bude jako na talíři pochopení člověka.

Rovnováha mezi těmito nesoudržnými entitami je v tom co tvoří, tedy poznání sebe sama, jak poznání druhého. Zatímco příroda na působení člověka odpovídá tím, že se přizpůsobuje, člověk neposuzuje jako pochopení přírody stejnou měrou, ale nadále působí čím dál destruktivněji. Kde je tedy míra? Míra je v tom, aby člověk dokázal pochopit přírodu, vcítit se do jejího působení, které je velice hrubé a neotesané, čímž nikoho neponižuji, ale uvádím věci na pravou míru. Jediným zjemňujícím prvkem přírody je sám člověk a tímto by se mělo podmiňovat působení člověka. Měl by jednat s přírodou jako něčím co utváří a neměl by to znásilňovat k obrazu svému, ale nýbrž, uspořádat tak, že příroda i člověk jen tímto spojením získá. Říkáte nemožné? Možné to je, jen co lidé pochopí, jakou hodnotu zastává příroda a pochopí kde místo člověka, dojdou až tam, kde ve výsledku bude práce obou na společném díle, kdy člověk bude tvůrčí složkou a příroda tím čím ji vyplňuje, tedy mnohostí. Jen pochopením této předlohy dojde člověk dál a dokáže ne ovládat druhé, ale bude s nimi kooperovat, stejně jako s lidmi, tak i s přírodou.

Rozhovor:
Pokud míra přírody je hrubá, jaké je působení člověka?
Pokud člověk jedná vědomě, jedná s nejvyšším principem, pak jedná jako zjemňující prvek, který chápe systém přírody tak, že dokáže dát všemu co jest potřeba. V opačném případě, člověk přírodu uchvacuje a dokáže ji zneužívat pro své potřeby tak, že nedokáže dát všemu co jest zapotřebí. Čímž si myslím, že jsem obě pozice vysvětlili dokonale.

Jak zvýšit vědomí současné generace, přichází spontánně nebo by se mělo na tom pracovat jako společnost?
Společnost má svůj podíl na tom jak jednají lidé, tohle je zřejmé, přitom úloha společnosti by měla být taková, že nikomu nebude bránit ve svém působení, ale bude chápat rozdílnosti lidí, kteří se snaží dosáhnout odlišných cílů než má společnost. Jen tímto dojde ve společnosti k pochopení vyššího já, které společnost charakterizuje.

Není to podobné vědomí jak působí Bůh na člověka?
Je to hodně podobné, myslím, že jsi trefil hřebík na hlavičku. Kdo pochopí společnost a dojde tam, kde se skýtá působení její z idealizované podobě, dojde ve společnosti na konec cesty a pak již bude následovat Boha, tohle je princip, který je mnohdy porušen tím, že lidé tyto věci nechápou a myslí si, že Bůh neexistuje jako bytost, ale jako něco nehmatatelného, přitom zapomínají na vědomí, které obsahuje vše v podobě, kdy lidé pochopí jakmile se přikloní k jejímu působení, tedy není to společnost co brání lidem se povznést, ale jejich vnímání Boha společností. Tohle by se mělo změnit.

Nemohu říci nic jiného, než že souhlasím, přesto nevidím u současné společnosti náznak toho, že by takové věci hledala.
Takové věci se nehledají, prostě jsou a lidé je musí přijmout jako hotovou věc. Kdo hledá najde říkávalo se, tohle je však určené lidem jako třeba ty, ostatním bude stačit pochopit a jít cestou, která nemá cíl, ale je cestou.

Je nějaká šance, že v nadcházejícím období, které se rýsuje jako obtížné pro západní civilizaci, lidé pochopí tuhle cestu?
Myslím, že pochopí, protože jiná cesta jak z krize, není.

Děkuji za rozhovor, myslím, že byl podmětný. I já děkuji a budu se těšit na jeho pokračování.