Mladý dynamický kolektiv – konkurenční výhoda nebo cesta do pekel?

V minulých dnech vyšel obsáhlý článek o věkových požadavcích na nové zaměstnance. Celá řada firem se brání zaměstnávat kohokoliv nad 45 let. Údajně se to týká i manažerských pozic. Mladí pracovníci jsou však výhodou pouze v určitých podmínkách.

Jedním z novodobých mýtů je, že mladí lidé se hodí více do manažerských pozic v dnešní stresující době. Ve většině případů však opak je pravdou. Manažeři ve středním věku mohou snáze předejít celé řadě problémů, kterým firmy mnohdy čelí. Pojďme se podívat na některé z nich:

• Starší věk s sebou nese větší zkušenost. I v nových odvětvích se dá s úspěchem využít zkušenost z jiné oblasti. Je to jako když řemeslník má v brašně více nástrojů.
• Mladí manažeři své podřízené dokáží demotivovat v průměru více, než jejich starší kolegové. Přitom udržet motivaci je nutností pro kvalitní zákaznický servis, nacházení inovací a snížení fluktuace schopných lidí.
• Starší manažeři lépe zacházejí se stresem. V praxi to znamená, že dělají méně chyb a dříve vyhlásí poplach, když jde něco špatným směrem.
• Vyšší věk často znamená vyšší efektivitu. Lidé kolem třicítky sice berou jako samozřejmost, že mnohdy pracují do sedmi hodin večer. Jejich starší kolegové to často nemusí dělat, protože to samé množství práce (anebo tu správnou práci) stihnou během standardní pracovní doby.
• Mládí a loajalita vůči zaměstnavateli nebývají často dobrými kamarády.

Ve výčtu by se dalo pokračovat – ale ještě se zastavím u okřídleného argumentu. Starého psa prý nelze naučit novým kouskům. Řada studií a experimentů provedená v různých částech světa tento mýtus úspěšně vyvrací.

Samozřejmě že ne každý padesátiletý manažer je zárukou kvality a mezi mladými lidmi nalezneme velmi schopné talenty. Nicméně pracovníci ve středním věku jsou velmi zajímavým zdrojem řešení problémů firem. Tím spíše, že díky současnému postoji personalistů a majitelů společností začíná být výběr na trhu práce stále větší.