Kaddáfí chyběl na manažerském školení

Občas se stane, že pokud jsme v roli manažera, tak za námi někdo přijde a řekne nám, co si myslí o naší práci. Případně se zmíní o nás jako o člověku.  Tak, jak se to stalo v posledních měsících opakovaně panu Kaddáfímu.

Reakce na kritiku na sebe nenechá dlouho čekat. Co se stává nejčastěji?

1. Hádáme se, že je to všechno jinak. Argumentujeme do té doby, než se daný jedinec stáhne. Chováme se k němu jako k protivníkovi a snažíme se dokázat, že chyba je vlastně na jeho straně, neboť nepochopil…

2. S kamennou tváří řekneme: „To je tvůj názor.“ O daném jedinci si pomyslíme, že je to idiot a hodíme celou věc za hlavu. Pokud nám to vnitřně nepomůže, zavoláme někomu, kdo nám potvrdí, že pravdu máme my.

3. Pomýšlíme na jeho likvidaci.

4. Popřeme, že by se cokoliv dělo.

Co by se patřilo udělat?

5. Poděkovat za názor. Není vždy jednoduché sebrat odvahu a za někým zajít.

6. Dříve než začnu hovořit, tak se zamyslím nad tím, co bylo řečeno. Co je na tom pravdy? Proč to daný člověk takto vnímá? Co mohu udělat lépe?

Kaddáfí  se patrně pohybuje mezi body 1.-4. Jinak to ani dělat neumí, stejně jako mnoho jiných. Mezi tisíci bezejmenných a jím je však jeden zásadní rozdíl – nemají takovou moc. Chyba ne-mocného nestojí většinou mnoho. Za chybu mocného se platí podstatně více. Nu a nakolik přijde chyba mocí nemocného mocného? V tomto případě na tisíce lidských životů, statisíce pocitů bezpráví a beznaděje, miliony větších či menších traumat. A to vše jen díky tomu, že kdysi před lety jeden charismatický excentrik chyběl na manažerském školení…