Vietnamští trhovci uvěznili zákazníky. Škoda 10 milionů!

Mělo to být poklidné nedělní odpoledne. Po deseti letech manželství si Bořek s Laďkou chtěli užít trochu soukromí, pročež se rozhodli své ratolesti vypakovat na letní tábor. A jelikož děcka zase vyrostly, vznikla potřeba pořídit nové ošacení. Dítka, řádně zpracovaná intenzivní marketingovou masáží fashion brandů, vyžadují značkové hadříky. Rodiče, zpracovaní napnutým rodinným rozpočtem zase preferují praktičnost a nízkou cenu. Kompromis? Kupme jim něco falešného!

Navzdory obecným představám české veřejnosti o tom, že padělané zboží najdete ve vietnamských tržnicích na každém rohu, nalézt je ve skutečnosti zabere nějaký čas. Většina obchodníků prodává zcela legální a řádně proclené zboží. Obchodníci, kteří mají svůj byznys postavený na prodeji pseudo-značkového ošacení samozřejmě existují. Zboží mývají ukryto v zamykatelných kontejnerech a pokud inteligenční kvocient zákazníka přesahuje IQ houpacího koně, je mu zcela jasné, že rozhodně nekupuje originální produkt a že transakce není, de jure, legální.

A to je případ Laďky s Bořkem. Kluky vybaví šusťákovými soupravami honosící se třemi proužky, poví jim, že to koupili ve značkové prodejně ve městě a všechny strany budou uspokojeny. Synátoři se budou pyšnit třemi proužky, rodiče nakoupí levně. Ke smůle všech zůčastněných má však v onen osudný den naplánovanou akci celní správa. Mají echo na padělané hadříky a potřebují splnit měsíční kvóty. Nakopnou svoje oktávky a VW transportéry a jedou na věc.

Obchodník, u kterého zrovna Bořek s Laďkou nakupují, čelí riziku zabavení zboží, trestnímu stíhání a případnému vyhoštění. Jelikož živí dvě děti, tato vyhlídka je pochopitelně nepříjemná. Rozhodne se proto minimalizovat riziko a Laďku s Bořkem na chvíli v kontejneru zavřít. Nakonec sami přistoupili na ilegální transakci, tak musí taky něco snést. Laďce se to však nějak nepozdává, kvílí, kříčí, bouchá na dveře a nakonec je vysvobozena dvojcí uniformovaných mužů. Poldové vesele zabavují zboží – celkově 6 000 kusů oblečení a škodu vyčíslují na 10 milionů.

A já koukám na tu zprávu v novinách, dívám se na to šílené číslo a nevěřícně se směji. Ptám se - jakou metodu na vyčíslování hodnoty padělaného zboží Celní Správa používá? Vychází mi, že průměrná hodnota zabaveného kusu zboží vychází bratru na 1660 Kč. Průměrná velkoobchodní cena onoho kusu přitom zřejmě bude někde pod hranici stokoruny, koncovému zákazníku by byla prodána někde okolo tří stovek. V momentě zabavení policií však cena zrázu stoupne na více než pětinásobek!  Ať se na to dívám z kterékoliv strany, nemohu se zbavit pocitu, že celníci vyčíslují hodnotu zabaveného zboží podle maloobchodní ceny typově podobných obchodních artiklů u značkových výrobců. To mi však přijde zcela absurdní.

Příklad. Doma na zahradě si z různých autodílů, co seženu po vrakovištích sestavím něco, co přibližně vypadá jako Audi A6. Motor to má sice ze škodovky, ale co, na přední mřížce se nachází symbol Audi – značka!! Tuhle rachotinu se pak následně budu snažit prodat, třeba za 30 tisíc, a policie mne chytí při činu! Vyčíslená škoda 1 800 000 Kč, jelikož jsem dosadu místo nápisu A6 dal rovnou RS6 (jinak by to bylo jen okolo 1 300 000 Kč). Vím, že je to extrémní příklad, ale dle mého je zcela analogický k našemu příběhu.

Nechci, aby článek vyzněl apologeticky vůči těm, jenž s padělaným zbožím čile obchodují. Vědí, do čeho jdou, vědí že porušují zákon a že z toho mohou mít problémy. Vědomé rozhodnutí. Vědomé riziko. Ať mi však nikdo netvrdí, že tito obchodníci způsobují producentům značkového oblečení a státu škody ve výškách, v jakých jsou obvykle uváděny. Dokonce to vnímám jako účelové klamání veřejnosti.

Podobně jako například u softwarového pirátství je tato kalkulace založena na předpokladu, že pokud by koncový spotřebitel neměl možnost zakoupit padělek (nebo ilegální kopii programu), pořídil by si originální produkt. To je však zřídka kdy pravdou. Pokud by moje Laďka s Bořkem nemohla koupit nepravé tepláky Adidas, rozhodně by neutíkala do značkového butyku, jelikož by jí to její finanční situace nedovolila.

Produktovým substitutem pro falešné značkové oblečení je oblečení neznačkové. Značkové zboží poptává zcela odlišná skupina spotřebitelů, se zcela odlišným spotřebitelským košem, preferencemi a subjektivním vnímáním ceny a hodnoty zboží. Padělaný produkt pro ni nepředstavuje relevantní substitut. Tečka.

Pokud celníci zabavili 6000 kusů oblečení, skutečnou tržní hodnotu tohoto „kontrabandu“ bych viděl někde okolo hranice půl milionu – milionu korun. Desetinásobné nafouknutí ceny na základě maloobchodní cenové politiky značkových výrobců oblečení mi přijde zcela absurdní a klamné.