Jaké je to chodit s vietnamskou dívkou?

S L. jsem se seznámil na samém začátku svých vysokoškolských studií. Netrvalo dlouhou a byl jsem vržen (či spíše jsem se dobrovolně vrhl) do světa definovaného rodinnými vazbami a společenskými vztahy, jimž jsem pramálo rozuměl. Mé pocity byly velmi rozporuplné. Zvědavost střídala nedůvěra, entuziasmus obavy. Vcházel jsem do nového světa a nevěděl, kdo je můj spojenec a kdo nepřítel. Bylo to dobrodružné…

Vietnamská rodina funguje jinak než ta česká.

Český teenager přijde domů, školní tašku flákne do kouta, zapne PC, zjistí jak se „mají věci“ a podle nálady a momentálního kapesného se rozmyslí, zda-li zůstane doma „u kompu“, popřípadě se odebere s kámoši „na brko“ nebo škopka. Občas vykoná i nějakou domácí práci – vynese odpadky.

Ve vietnamských rodinách je to obvykle větší řehole. Domácí úkoly. Extra classes. Pomoc s přípravou večere. Společná jídla. Víkendové návštěvy a rodinné akce. Člověk má pochopitelně v tomto systému méně času na „volné socializování“ a neřesti mládí, nadto si tátové obvykle své dcery velmi dobře hlídají. Prostor k větší volnosti se naskýtá při studiu VŠ, to už se však již často slečny zdaří ukořistit vietnamským mladíkům, jež sdílí stejnou společenskou realitu a potřebné kroky mohou učinit mnohem snadněji.

A co čeká těch pár evropských výjimek, kterým se podaří vietnamskou slečnu ‘ukořistit’? Ve vietnamském pojetí je vztah muže a ženy mnohem vážnější záležitost, než v tom českém. Rodina Vaší milované Vás bude chtít poznat. Dále bude chtít poznat Vaše rodiče a zjistit jak to u Vás funguje. Prostě si Vás řádně ‘proklepnou’ a pokud se jim nebude něco zdát, bude Váš vztah velmi komplikovaný. Zkrátka žádná česká individualita a anonymita, kdy se mnohdy muž potká s rodiči své lásky až při svatebním obřadu.

Z vietnamského pohledu je zkrátka nepřípustné nechat to dceru prostě zkusit, ať se poučí, že vztah s takovým a takovým člověkem nemá budoucnost. U kluků se to mimochodem akceptuje. Na druhou stranu, pokud rodiče/příbuzné své nastávající přesvědčíte, že Vaše úmysly jsou čisté a že nejste nevzdělanec/poflakovač/ožralec, celá rodina se Vám po čase otevře (ano, nebude to za měsíc) a můžete s ní navázat velmi krásny a upřímný vztah. Budou k Vám vztahovat jistá očekávání, budete mít jisté povinnosti, na druhou stranu získáte zázemí a pomoc v případě potřeby. Narozdíl od svých českých příbuzných jezdím k rodině své přítelkyně strašlivě rád.

Pokud však chcete jako cizinec navázat vztah s vietnamskou dívkou přímo ve Vietnamu, je to trošičku jiná story.

Nedávno jsem vedl konverzaci se svým kamarádem Namem, hanojským studentem farmacie, s nímž jsem se seznámil při svém posledním pobytu ve Vietnamu.  Nam je srdečný, přátelský a velmi otevřený člověk, jenž však dosud neměl možnost vycestovat za hranice své země a jeho život je tudíž do značně míry řízen vietnamským konfuciánsko-pragmatickým paradigmatem.  Často mu vyprávím o životě v Evropě a zdejších hodnotách a on mne na oplátku seznamuje s každodenním životem vietnamského člověka, politikou, společenskými konvencemi a rovněž mi pomáhá s pronikáním do tajů vietnamského jazyka.

„Mám starost o svou sestřenku,“ svěřil se mi.

„Copak se děje?“

„Víš, jak jsem ti říkal … chodí s tím zápaďákem, co tu teď dělá MBA na RMIT univerzitě. Hele, víš, jak se naše společnost staví k předmanželskýmu sexu?“

„Mám představu,“ naznačil jsem. „Není to bráno jako správná věc a nemluví se o tom nahlas.“    

„Ano,“ přikývl, „a teď je tu tenhle problém. Mám starost, že kdyby jí to s ním nevyšlo, tak ji žádný dobrý vietnamský muž nebude chtít, protože bude nečistá. Může jí to zruinovat život…“

„Počkej,“ namítnul jsem. „Však spolu nemusejí hned spát, pokud ten týpek chápe společenský kontext. Anebo to alespoň nemusí nikdo vědět.“

„Ne. Ne. Ne.“ kroutil Nam hlavou. „Když naše holka chodí s cizincem, všichni automaticky předpokládají, že spolu mají sex a nijak je nepřesvědčíš o opaku. I když to tak třeba není. Když chodí s Vietnamcem, tak to naopak nikdo nepředpokládá, nebo si to myslí, ale neříká to nahlas.“

Povzdechl jsem si, pokrčil rameny, nalil si další sklenici lahodivého domácího vína, jímž mne zásobuje můj táta a začal to s ním rozebírat…

Pokud tudíž toužíte „zaskórovat“ ve Vietnamu, doporučuji Vám turisticky prověřenou Pho Pham Ngu Lao v Saigonu ;-)