Co vás překvapí, když jedete dělat byznys do Vietnamu (2) Doprava

Že v téhle zemi je cosi jinak" si uvědomíte již při první cestě z Hanojského či Saigonského letiště. Auta zběsile troubí, bez jakékoliv signalizace přejíždějí z pruhu do pruhu anebo jich tvoří více, než by se podle čar na vozovce zdálo. Značek vidíte poskrovnu, semafory nebývají pokaždé respektovány, a všude se to hemží motorkami a bicyklisty.  Na jednu motorku se v pohodě vmístí dvě dospělé osoby a dvě děti, popřípadě dostanete možnost spatřit dva chlapíky jedouc vedle sebe, přepravujíc velkou okenní tabuli.

Pokud do Vietnamu přijíždíte poprvé a jste zatíženi stereotypy slýchávanými v Evropě, překvapí vás množství vozidel s cenovkou vyšší než 100 000 USD. Velmi oblíbeným brandem je Lexus (zejména jeho RX,GX a LX SUVčka) a Mercedes Benz (mladší lidé z měst preferují C-klasse, starší aparátníci spíše řadu S, ML a GL). Zdaleka nejrozšířenějšími auťáky jsou však sedmimístné MPV Toyota Innova a korejské SUV Chevrolet Captiva. Důvodem je fakt, že oba vozy jsou montovány ve Vietnamu a tudíž se jejich ceny nedotýká daň z dovozu, která u aut dosahuje až závratných 90 %.

V současnosti v ulicích téměř nespatříte osobní vozidla starší 6ti let, s čestnou výjimkou náležící taxikům, vozům státních orgánů (poznáte podle jiné barvy SPZ) a autům na venkově (kde připadnou tak dva vozy na jednu vesnici s 5 000 obyvatel.)

Nutno podotknout, že automobily však rozhodně nejsou primárním dopravním prostředkem Vietnamské společnosti - kvůli své cenové nedostupnosti a nižší mobilitě jsou vyhrazeny vyšší vrstvě. Oním strojem, bez kterého si běžný Vietnamec nedokáže představit fungování je moped. Oproti automobilům má moped hned několik výhod, kromě podstatné cenové diference dostáváte mnohem lepší možnosti promanévrovat a prokličkovat každodenní dopravní zácpy a rovněž se dají všude snadnou zaparkovat.

Osobně si však, až se budu do Vietnamu pracovně vracet, raději pořídím výše zmiňovanou Captivu. Krom oněch výše zmiňovaných výhod mají totiž motorečky rovněž dvě nevýhody, pro zhýčkaného Evropana většinou stěží překousnutelné. Tou první je bezpečnost - pokud se vozíte autem, nadto SUV, jste ve Vietnamském městě téměř nezranitelní - vzhledem k pomalým rychlostem a dopravním zácpám a celkovému charakteru dopravy je vážná nehoda téměř vyloučena (mimo město je to ovšem už trošku jiný příběh), na motorce se oproti tomu o nějakou tu končetinu/život přijít dá a ne vždy to musí být vaše chyba. Moc rád se na ní projezdím na venkově a v horských oblastech jako Sapa, ale jezdit s ní po městě, na to jsem zatím moc velkej posera. Pokud vás však neskolí ožralec v LandCruiseru oslavující Den Sjednocenní, druhá nevýhoda vás zaručeně dostane. Plíživě, ale přece. Už jste někdy přemýšleli proč na všech těch fotkách z jihovýchodní Asie a Číny nosí tolik lidí roušky? Mysleli jste, že onou příčinnou jsou infekční nemoci s pandemickým potenciálem jako H5N1, H1N1 nebo SARS? Chyba lávky, je to smog.

Pokud člověk dělá hodně sraček a špatných věcí a vytváří tak negativní karmu, podle některých buddhistických škol má velkou šanci znovuzrození v „nižších světech" známých jako Naraku. Existují stovky těchto světů a žádný není příjemný. V některých z těchto říší vás v arktickém chladu propichují ledové rampouchy, jinde vás zaživa smaží v obrovském kotli. Když se okolo sedmé večer vydáte na motoprojížďku po centru Hanoje a zapomenete na roušku, depikce těchto světů vám vlastně přijde jako celkem příjemná.

A další možnosti dopravy? Ano, existují. Autobus a vlak nejsou o nic lepší, než jejich protějšky v ČR, spíše naopak. Vlaky se rovněž opožďují, lidé na nádraží vůbec nejsou příjemní, splašky se vypouští na perónu, vagóny jsou staré, špinavé a nepohodlné. Výjimku tvoří pouze speciální vlaky vypravované do Sapy jako například Victoria Express. Pokud si ale lístky nevybavíte v dostatečném předstihu, pojedete tam jako já - autem s osobním řidičem. Pro zážitek samotný však vlak rozhodně doporučuji alespoň jednou zkusit. Co se autobusů týče, těm bych se raději vyhnul - úplně. Když jsem byl ve Vietnamu poprvé - jel jsem téměř vším - velkým klimatizovaným spacím autobusem Open Tour, mikrobusem pro místní lidi i polorozpadlou rachotinou rozvážející lid z Vinh do přilehlých dědin, jež po cestě strhla drát s elektrickým vedením a - nikdy víc. Open Tour, na které bychom mohli nahlížet jako na velice nepovedenou parodii na Student Agency, mají busové záchody permanentně mimo provoz a nenechají vás tak ani vyprázdnit močovody. Kamarád jim tam tak byl nucen nechat suvenýr v podobě PET flašky s podezřele žlutým obsahem. U malých mikrobusů zase riskujete, že se každou chvíli rozpadnou nebo že jim v té sakra krkolomné zatáčce náhle přestanou fungovat brzdy. Stala se spousta případů, kdy se takovýto mikrobus srazil s motorkou a zahynula v něm polovina osazenstva. Navíc, Vietnamci ve Vietnamu (na rozdíl od Vietnamců v Evropě) jsou obvykle velice špatní řidiči a u autobusáků a kamióňáků to ze záhadného důvodu platí čtyřnásob (taxikáři je s oblibou pomlouvají a říkají, že si řidičáky nedělají, nýbrž kupují). Mimo obec sice ve Vietnamu nikdo nejede rychleji než 80 km, ale věřte mi, i to je v případě těchto vozidel smrtící rychlost.

Letecká doprava naproti tomu funguje výborně. Vietnam Airlines mají vcelku slušnou síť vnitrostátních letišť a pravidelné linky létající 3x-6x denně. Na rozdíl od Frankfurtského letiště máte i v čekárně u gate wifi zdarma a v poměru k cenám letenek slušné služby a velice pohledné letušky. Pro orientaci, za jednosměrnou vnitrostátní letenku (je vcelku jedno odkud kam) zaplatíte většinou okolo 70 USD.  Mým osobním doporučením je využívat auto do vzdáleností do 300km, nad 300km pak volba padá rozhodně na letadlo. Pokud cestujete sám, je levnější používat výhradně letadlo, problém však je, že ne všechna města jsou navzájem dobře propojena.