Slávie je na výjezdě, město se třese

Fanoušci Sparty byli před čtvrtečním osmifinále s Liverpoolem hodně natěšení, že by v jejich současné formě mohli vedoucí tým Premiere League potrápit a při troše štěstí třeba i postoupit. Realita však byla odlišná. Jedním slovem

debakl. Prohra rozdílem třídy nebo spíš dvou. Nicméně zápas jsem neviděl, protože jsem byl na cestě na San Siro. Ale vezmu to od začátku. 

Normálně se dá dostat letecky z Prahy do Milána za hubičku potažmo cca za 1500 Kč. Jenže jakmile se do éteru dostalo, že AC Milán bude hostit SK Slavia Praha, ceny ihned vylétly do astronomických výšin. Co tedy s tím? V Miláně jsem nikdy nebyl a už dlouho jsem se chtěl podívat na San Siro.  Takže kdy jindy, když ne teď.

Se synem jsme se shodli, že tedy vyrazíme autem a že s sebou vezmeme ještě synovu přítelkyní, která by taky ráda viděla na vlastní oči nejenom Slávii ale hlavně "centrum světové módy". 

Vyrazili jsme z Kutné Hory ráno brzy ráno konkrétně ve 4:05. Posnídali jsme na Rozvadově, kam jsme dorazili po necelých dvou hodinách. Další pokračování cesty přes Německo, Rakousko a Švýcarsko proběhlo rovněž plynule bez jakýchkoli zádrhelů. Když pominu, že Německo i Rakousko nám propršelo a mraky byly nízko. Tím pádem bylo vidět kulový. Nicméně na zpáteční cestě už bylo jasno a mohli jsme se pokochat zasněženými alpskými vrcholky do sytosti.

Poobědvali jsme v San Bernardinu, kde bylo jeden stupeň pod nulou a kde jsme zažili největší množství sněhu v této zimní sezóně. Pak už jsme jen klesali do teplých krajin a začalo se postupně vyjasňovat. Ubytovaní jsme byli v apartmánu v centru Milána a po večeři jsme si vyrazili prohlédnout noční město především Duomo di Milano.

Probudili jsme se do jasného rána a po vydatné snídani, kterou nám připravila ženská ruka, jsme se vydali na prohlídku města. Bylo to krásné a bylo to náročné. Za celý den jsme nachodili skoro 23 km včetně hledání správného vchodu pro fanoušky hostů na stadionu San Siro. 

Samotný stadion mne uchvátil. Je to monstrózní stavba kam se vejde 75 tisíc sedících diváků. Sektor pro fanoušky hostů je taky velký. Bylo nás tam cca 5 tisíc a byli jsme hodně slyšet. Dopadlo to líp než v Římě a to jsme hráli víc než hodinu o deseti, protože přemotivovaný Diouf dostal v 26. minutě červenou za úplně zbytečný faul, což zásadně ovlivnilo celý zbytek utkání. Nicméně i v oslabení Slavia podala skvělý výkon a dokázala na San Siru vstřelit dva góly. Zejména ten Douděrův byl parádní.

Na podzim jsme dvougólovou ztrátu z Říma v Edenu zvládli a dokázali ze skupiny postoupit do osmifinále EL dokonce z prvního místa tabulky. Jsem dalek toho, abych tvrdil, že se nám to povede i ve čtvrtek, protože AC Milán si nemůže dovolit nepostoupit. Byl bych však maximálně spokojen, kdybychom doma uhráli remízu. Nicméně máme se na co těšit, ale nejdříve dneska musíme porazit doma Teplice. A to nebude vůbec jednoduché. No a jsem taky hodně zvědav, jak si povede Sparta dnes večer ve Štruncových sadech... 

Co se týče Sparty, její prohra 1:5 na domácím hřišti je fiasko, a je mi docela líto fanoušků, kteří jedou nebo letí na odvetu do Liverpoolu. 

My jsme si to v Miláně užili se vším všudy a navíc jsme si kromě naděje do odvety, přivezli spoustu nezapomenutelných zážitků a taky hodně dobrého italského jídla a pití.  Návštěva velkého italského supermarketu je totiž něco diametrálně odlišného než návštěva Kauflandu v Česku...