Léto budiž pochváleno aneb You Can´t Always Get What You Want

To jsou slova Fráni Šrámka a mých oblíbenců Rolling Stones. Prostě léto mám rád. Já dávám přednost slunečnému počasí a dobře vychlazenému pivu nicméně sklenka bílého vína nebo frapé patří také k mým letním rituálům.

Už dávno jsem se smířil s tím, že svět nezměním a že nemá cenu se trápit tím co bylo nebo co bude.

Byly však doby, kdy jsem vedro rád neměl. Zejména v době, kdy jsem byl státním zaměstnancem, a v kanclu jsme si o nějaké klimatizaci mohli nechat jenom zdát, přestože rekonstrukce ČNB tenkrát přišla na cca 4,5 mld. Kč.

V době, kdy jsem začal podnikat, byla pro mne klimatizace taky jenom snem. Byl jsem rád, když jsem si vydělal na pokrytí provozních nákladů a na mzdy zaměstnanců. Když máte ale v provozních prostorách 30 stupňů a musíte dodržovat dress code, tak to je docela očistec. Po několika letech jsme si klimatizaci pořídili. Byla to totiž nutnost. Ne kvůli globálnímu oteplování ani kvůli sobě, ale především kvůli klientům. Problém však nastal, že zaměstnanci se začali dohadovat, jaká teplota by pro ně byla ideální. Nakonec jsme dospěli ke kompromisu, který byl akceptovatelný všemi. Škoda, že to tak nejde v politice nebo v mezilidských vztazích.

To už je ale dávná minulost. Doma však klimatizaci nemám. Jenom jsme si pořídili venkovní žaluzie a je to úplně v pohodě. V létě chrání před slunečními paprsky a v zimě před chladem.

Píši tyto řádky, pojídám u toho studený červeňoučký meloun a přemýším, co budu dělat po obědě. Odpověď je nasnadě. Vyrazím k vodě a večer nás čeká druhé semifinále. Včera jsem fandil Španělům a dnes budu fandit Nizozemcům.