Na rozdíl od zdravotnického statistika Duška jsem se nikdy koronaviru nebál

a opravdu se nestydím za to, že jsem na začátku neměl obavy. A nemám je ani dnes. Takže i nadále mi bude patřit nálepka sobce a nepřítele státu.

Dušek o sobě říká cituji "Já sám jsem velmi starý muž a můžu za sebe říct, že se nebudu stavět do nějaké ho pubertálního vzdoru".  Nevím, jaký je ročník narození, ale řekl bych, že budu starší než on, ale já bych o sobě neřekl, že jsem velmi starý muž. Podle Duška jsem dokonce puberťák.

V únoru a v březnu jsem byl se svými názory a postoji osamocen, ale těší mne, že teď už nás jsou zástupy a možná se dočkáme i demonstrací NA PODPORU NENOŠENÍ ROUŠEK.  A pokud taková bude, tak rád přijedu na Staromák nebo na Letenskou pláň. Konec konců už jsem v Praze dlouho nebyl.

Patřím věkově mezi nejvíc ohroženou generaci, ale ani jako stárnoucí dědek se nebojím co kde chytnu. Nebál jsem se ani jako dítě, že si někde odřu koleno nebo chytím klíště a když jsem byl starší nebál jsem se, že chytnu někde AIDS a  nikdy jsem se nenechal očkovat proti chřipce. Nebojím se Trumpa ani Putina. A nebojím se ani soudruhů v Bruselu.  Přežil jsem Novotného, Svobodu, Husáka, Havla a dá-li Bůh tak možná přežiji i Klause a Zemana. V osmnácti letech jsem přežil onemocnění tuberkulózou, před čtyřmi lety mi diagnostikovali rakovinu jater a letos na Velký pátek jsem si bez roušky utrhl na golfu meniskus, ale už zase skáču přes kaluže. Tak čeho bych se tedy ještě měl bát? Horka, zimy, sucha nebo povodní? Možná trochu jízdy vlakem, ale já už teď jezdím jenom autem nebo na kole. A bez helmy.