Čte ještě někdo Lidové noviny a chutná vám pendrek?

Mnozí z čtenářů samizdatové Lidovky pamatují. Tedy pokud ještě nemají problém s Alzhaimerem nebo s demencí. A co se vám vybaví, když slyšíte slovo pendrek? 

Lidové noviny byly nástupcem Moravských listů. Stalo se tak prý na popud Tomáše G. Masaryka. Do okruhu jejich přispěvatelů patřili Karel Čapek, Josef Čapek, Eduard Bass, Karel Poláček, Jan Drda, Václav Řezáč, ale i prezidenti Masaryk a Beneš. 

Samizdatové LN  byly obnoveny v roce 1987. Vycházely jako měsíčník v počtu cca 350 ks, ale lidé si je hodně kopírovali a opisovali, takže se dostaly i ke mně. Noviny tehdy svými články přispěly hodně k pádu totality od prosince s tím, že od roku 1989 začaly vycházet legálně. Svého času jsem je četl pravidelně a dokonce do nich začal i přispívat v rámci Bigblogera, kde jsem působil až do konce, kdy byl Bigbloger zrušen. Tím pro mne Lidové noviny skončily a dnes už je prakticky nečtu. Takže ani nevím jestli tam něco publikuje současný prezident. 

Pokud by si ale někdo chtěl zavzpomínat na doby, kdy jsme byli mladí a naivní, tak na stránkách www.lidovky.cz/samizdat  je dostupný archiv samizdatových vydání z let 1988-1989. Jsou naskenovány stránku po stránce, aby si čtenář mohl udělat konkrétní představu jak ty noviny tenkrát vlastně vůbec vypadaly a kdo tam co psal.

Čirou náhodou jsem se včera dostal na Lidovky, kde mne zaujal článek "Jaké svinstvo jsme to žrali v mládí", ve kterém jsem se dočetl, že už v roce 1928 novinář Egon Erwin Kisch měl potřebu čtenářům sdělit, jak to má s lékořicí potažmo s pendrekem on.

Já lékořici miluji, ale sehnat dneska dobrý pendrek je skoro nemožné. Naposledy jsem si ho koupil v březnu v jednom supermarketu v Miláně. Budu rád, když mi poradíte, kde se tady v tuzemsku dá koupit ten, který vám chutná. Vím, že spoustě lidí nechutná, a proto je to dnes v obchodech úzkoprofilové zboží. 

No a v této souvislosti jsem se dozvěděl, že si prý máme dát pozor na pendreky. Nikoli na ty pořádkové, ale na ty sladké...