Já sockou nejezdím, ale občas použiju MHD nebo PID

Tyto řádky jsou polemikou resp reakcí na příspěvek blogerky Heleny Vlachové. Tu ideální ženu bych někdy rád potkal. Jestli by v mém případě chemie zafungovala. Obávám se, že spíš ne. 

Jsem jenom obyčejný muž, kterému se ženy ještě pořád líbí, ale nikdy v životě bych nenapsal o ženách to, co napsala paní Vlachová. A už vůbec ne o chlapech. 

Jsem člověk, který většinou chodí pěšky nebo jezdí na kole a na delší cesty nebo za nákupy jezdím autem.  Nicméně do Prahy volím raději cestu vlakem. Mimochodem nikdy jsem ze svých úst nevypustil slovo "socka"

Paní Vlachová evidentně žádná "socka" není, protože ona jezdí autem, ale když už tou "sockou"  jet musí, tak soudí. A činí tak způsobem, který mi vůbec nelíbí a podle diskuze pod jejím článkem nejsem sám.

Jsem ve věku, kdy už taky jenom koukám a představuji si, co by bylo kdyby. A blogkolegyně nám sdělila svou představu jak má vypadat ideální žena. Což o to, má na to plné právo, ale ten blog spíš vypovídá něco o ní než o ženské populaci.  V mnohém s ní i souhlasím, ale ten úhel pohledu je takový zvláštní. Přivedl mne dokonce k tomu, abych místo krátkého komentáře napsal tyto řádky. 

Už mám leccos odžito a vím, že ideální žena neexistuje. Stejně tak jako neexistuje ideální muž a to vůbec neberu v úvahu, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše.

Osobně mám rád klišé, že "ženy nevědí co chtějí a nedají pokoj dokud to nedostanou". Proč? Protože jsem spoustu takových poznal a znám. Nicméně dovedu si představit, že mnohé ženy si kladou otázku "Co vlastně ti muži chtějí?" Na toto téma bylo napsáno spousta knih a natočena spousta filmů. Vtipných i nevtipných. 

Ať tak či onak zkouším si představit situaci, že autorku neznám a vyrazil bych na "blind date". Mám takový pocit, že bych se asi brzy vytratil jako pára nad hrncem...

A pokud vás zajímá jak to vidím já, tak vězte, že já už chci pouze jedno. KLID. 

PS V úterý jsem jel do Prahy vlakem na kontrolu do ÚVN. Vlakem, metrem a tramvají. A cestou jsem viděl dost pohledných žen. A když jsem jel tramvají číslo 1 kolem Sparty, tak jsem si začal pobrukovat písničku od Waldemara Matušky "Hezkých žen je stále víc a víc, ať nezralé či zralé jsem z nic vedle dá se říct..."