Jen docela malá bezvýznamná nervová krize

Stává se vám to také? Dalo by se tomu říkat taková malá bezvýznamná nervová krize…

bohužel je to čím dál častější. Příklad: přijedu do Prahy a přestoupím na tramvaj, dosednu a vycvičena ze žlutého autobusu se chci připoutat k sedadlu. Záblesk v hlavě a vše je zase OK. Jen se prostě leknu, že nemůžu najít pás. Nejsem v tom ale sama. Když jsem se s tím pochlubila na facebooku, jak už jsem nemožná, hned mi přistálo pár historek. Kamarád se přiznal, jak přijel k benzínce vyluxovat auto a jak byl rozjetý, tak začal objíždět hadicí vysavače i kolem auta. Kousek od něj stojící chlapík prý jen zbledl a rychle odjel. Jiná kamarádka se přichytila při tom, jak po návštěvě nemocnice pochoduje po ulici ještě v návlecích. A další zase přiznala, že byla s dětmi na hřišti a najednou jí došlo, že nevidí toho nejmenšího dvouletého. Chtěla vyběhnout ho hledat, ale zadrželo ji to, že ho zrovna kojila. Nebo zrovna dnes… jdu po ulici, jsa po těžké angíně, nohy se mi ještě pletou a mám pocit, že v hlavě nemám nic, protože už mě ani nebolí, v jedné ruce držím obal na telefon a v druhé telefon samotný. Protože jsem unavená, opřu se o stánek a na jeho parapet položím onen obal. A najednou se během nezávazného telefonování šíleně leknu, že jsem telefon ztratila, když je obal prázdný. A tu nastupuje ona bezvýznamná nervová krize. Setina vteřiny šok, úlek a úleva. Pomalu se bojím přiznat, že je to jedna malá bezvýznamná krize za druhou… Jak jste na tom vy?