Po roce Vánoce a dál

Rok jsem tu nebyla. Jsem se chtěla podívat na svůj blog, jestli není zrušený. Jestli vůbec ještě žiju... Jo, žiju. U mě dobrý. Bude hůř.

Ty wogo, něco málo přes rok od poslední návštěvy. Asi je začátek roku hodně bilanční. Vracím se k věcem, které v průběhu roku vynechávám, nebo je to prostě počasím, v zimě je na to víc času... V jaké zimě, ozývá se uvnitř. Venku je hotové jaro, únor a 12°C, jako dobré pivo. Nebo zase bilancuju? Čím jsem starší, tím víc mě napadají divné myšlenky, hlava si dělá co chce, vzpomíná i zapomíná. Bude jaro, těším se. Vzápětí mě napadne - kolik jar mě ještě  čeká? Nemám prý být morbidní, já tomu ale říkám realita. Člověk má být připraven. Na co? Na všechno. Jsem z jiného století, z jiné planety, nerozumím novému běhu světa. Snažím se držet krok, ale je to neudržitelné, prostě to nejde. Žiju si proto čím dál víc ve svém mikrosvětě, kde jsou věci jasné, kde on je on a ona je ona a žádné ono se to ještě nerozhodlo, co to bude, tam není, žádná  polyamorie, což je nezapamatovatelné (ještě že existuje Wikipedie a Google). Chci suchý únor, myšleno únor bez sociálních sítí a televize jen s dobrou dvojkou večer u knížky, ač předem vím, že to nedokážu. Chci svůj starý svět, své jistoty. Zatím je, doufám, ještě pořád mám. Až nebudou, bude hůř. Až nebudou, nebudu už ani já. Nebudu sama sebou. ale to je koloběh života, s tím nic neudělám. Stárnu, vím to, cítím to a ctím to. U mě dobrý. Zatím.