Fakt už nevím proč

Je odplata za chyby, které děláme, adekvátní nebo ne? Kdo nebo co řídí naše kroky? Celý život jsem s chutí používala citát – Není hanba upadnout, ale zůstat příliš dlouho ležet. Proč tedy, i když se brzy zvedneme, nejdeme dál a neviditelná noha nás stále drží tak proklatě nízko u země a drtí nás?

Nikdo nedělá chyby. Jen za ně každý platíme jinou mincí. Někdo musí vydat vše, někomu stačí malý úplatek. Je to jako s mnoha jinými věcmi. Víte, co víte, víte, že víte, ale nevíte, proč to tak je. Slušnost se moc nevyplácí. Možná se zúročí, ale kdy? A není špatné myslet si to, že se slušnost musí zúročit? Teprve v příštím životě budu někde o level výš a budu jako ve hře – mít jeden život navíc. Nejsem buddhista, hinduista, ba ani řádná křesťanka. Věřím ale na NĚCO, co nás řídí a ovlivňuje. Věřím, že nic není náhoda a ze zkušenosti už vím, že všechno špatné se děje jen proto, aby nás to poučilo a přivedlo nás to dál a výš. Řídím se citem a vnitřními pocity, ale kdykoliv začnu být nebezpečně optimistická, hned se někde vynoří nový problém a padám zase o příčku níž. Ještě jsem nepochopila, nebo nedozrála, nebo proč? A proč to u jiných nefunguje stejně? Připadám si jako v žolíkách – mám jeden navíc a nechávám si ho do další hry. Bude mi tam platný nebo ne? A když ho spotřebuju, abych si ho nenechávala, tu máš čerte, v další hře by se tak hodil. Nechci, aby sousedovi chcípla koza. Nechci mít nic jiného, než to, co potřebuji. Nechci, abych usínala se špatným svědomím. Klidné spaní je pro mě zásadní věcí. Tak kdy už?