Některé vítězství bývá výhrou a jiné prokletím. Neboli i vítězství se dá utrpět. Nelze zapomenout na poučku, že vyhraná bitva ještě neznamená vyhranou válku. A i prohrávat se musí umět. Aby nás nečekalo Pyrrhovo vítězství.
Vítězství má v sobě budoucí porážku, jak zpívá v jedné písni Pepa Nos. Nebo se také dá říci, že nic netrvá věčně. Neboli každý vítěz musí počítat s tím, že vítězem je na několik okamžiků, a z pohledu dějin jde opravdu jen o zanedbatelnou epizodu.
Vítězství, prvenství. Ve sportu mnohdy už nejde o překonávání lidských mezí, ale o utajení dopingu. Ovšem jak kde. A jako všude, hlavní úlohu hrají peníze. Zřídkakdy třeba v kolové, dost často například ve fotbale.
Vítězové čehokoli jsou většinou všem na očích. Ztrácejí proto i část svobody. Někdy i téměř všechnu. Když vídám na třídních srazech některé spolužačky, říkám si, jaké je to štěstí, že mne kdysi ve škole přehlížely, a že je ulovil někdo jiný (nebo vlastně ony jeho). Ani ostatním vítězům svých bývalých eventuálních lásek nezávidím.
Prvním člověkem, který vstoupil na povrch Měsíce, byl američan Neil Amstrong. Což ví téměř každý. Druhým byl kdo? Edwin Aldrin. Což neví téměř nikdo. A až do konce studené války si USA udržovaly slušný technologický odstup od dvojky v kosmickém výzkumu, od SSSR. Nyní jim už šlape na paty Čína. Nelze být navěky první.
Vítězové války se musejí postarat mimo jiné i o snesitelné životní podmínky poražených. Jinak by totiž seděli na sudu střelného prachu. I poražení musejí pochopit, že oni přeci zvítězili i pro jejich dobro. Tak po 2. světové válce přišel do Evropy Marshallův plán, do Západního Berlína létala americká letadla a do koncentráků začaly po čase jezdit exkurze. Na druhé straně Bratrstvo rudého paklíče přerozdělilo všechno všem, ale paláce a kaviár nechalo sobě. Za nějaký čas Západ vyhrál studenou válku a bývalí poddaní se radovali ze svobody. Většina z nich netušila, že Belzebuba jen střídá Mefistofeles. Dnes naši protektorátní úředníci snaživě dohlížejí na to, aby rychlost devastace České republiky nevyvolala občanskou válku, nebo snad převrat. Ale to už vlastně je ona snesitelnost na hraně. Včera satelit, dnes kolonie.
O vítězích voleb snad ani psát nebudu. Jednak nepokládám volby za směrodatný ukazatel mínění obyvatel, především vzhledem k mizivé účasti, a potom mám silné podezření, že s výsledky lze manipulovat. Poté, co dobrotvůrci zavedou korespondenční volbu, bude situace ještě horší. A o zrazování voličů a povolebních koalicích je zbytečné se zmiňovat.
Nebývám častým vítězem. Ale přesto mi to stačí.
