Ilustrovaný podčárník aneb zamyšlení nad některými jevy v životě pozemšťanů a vztahy, které se jich nějakým způsobem týkají.
Kdože by měl volit, aby bylo zaručeno, nebo aby se alespoň dalo předpokládat, že názor voličů bude podložen něčím rozumným, nějakým odpovědným rozhodnutím založeným na faktech, ne na momentální náladě, pocitu, počasí, krátkodobém zisku nebo vizáži politika?
K volbám by tedy neměli být připuštěni lidé, kteří o politice nemají ani páru – nestarají se o ni, nesledují TV noviny, současné postavy na veřejné scéně ani neznají, a pokud je potkají, ani se o tom nikomu nezmíní, z řečí na toto téma se jim dělá špatně.
Dále osoby ženského pohlaví. Proč by měly naše manželky a dcery vůbec volit? Hlavou rodiny a živitelem je přeci muž, a ten také ví, co je pro ni nejlepší. Jako takový má i přehled a volí tak, aby všichni na něm závislí a jemu důvěřující byli s volbou spokojeni.
Potom lidé s nízkým IQ. To snad není potřeba vysvětlovat.
Pak také lidé s vysokým IQ. Ti totiž zpravidla bývají natolik úspěšní v životě, že jsou od obyčejných lidí natolik odlišní, že žijí ve vlastních světech. A volit vlastně nepotřebují.
Děti a důchodci taktéž. Děti nejsou plnohodnotnými občany (jsou i státy, kde je plnoletost od 21 let, ba snad i více). Důchodci mají odvoleno dávno. Co mohli, to v minulosti pokazili, není třeba, aby se i dnes pletli do naší budoucnosti.
Psychiatricky léčení nemocní, odsouzení pachatelé ve výkonu trestu, policisté, vojáci, příslušníci státní správy, příliš chudí, příliš bohatí… a málem bych zapomněl na voliče stran, které mi nejsou příliš sympatické (čili asi ani nebudou dost demokratické).
A zbyl jsem jen já. I když…
Ale jsem v klidu, nebojte se. A buďte taky. My, všichni neschopní a nekompetentní, se u voleb znovu dále scházet budeme. Jestli o to budeme stát.
