Šetření je bohulibá činnost. Ovšem nic se nemá přehánět. Když šetření ovlivňuje náš život tak, že ho žijeme jinak, stáváme se idioty, aniž si toho většina z nás všimne.
Doba je zlá, mravy se kazí, lidé si ničeho neváží, společnost spěje čím dál tím rychleji k úpadku a rozkladu. Brblají staří a mladým je to jedno. Což se dělo odedávna, aneb už za dob Caesara to šlo z kopce.
Už nějakou dobu doma třídíme odpadky. Papír do krabice, plasty do pytle a olej do flašky. Zbytek do koše. Kdyby to po mně Milenka nechtěla a město neplatilo poplatek za odpad, zvysoka bych se na to vykašlal. Protože vím, že celá taková recyklace je nesmyslná.
Něco podobného si myslím například i o sbírání hovínek majiteli jejich psích výrobců. O přimíchávání oleje z řepky do benzínu. O zákazech brček z plastu. O výrobě elektřiny větrníky. O pokryteckých zákonech namířených proti kuřákům, pivařům, řidičům… a vůbec všem, kteří se nemohou či neumějí bránit.
Nesmyslný je vlastně celý ten Zelený úděl, který pro nás připravili sociální inženýři Západu. Jsou tolik podobní u nás tak profláklým komunistickým ideologům, že není náhodou, když na své apely o klimatické odpovědnosti, žvásty o uhlíkové stopě, udržitelném rozvoji a životním prostředí lákají mladé lidi. Tedy ty, kterým chybí osobní zkušenost s totalitou a vládou jedné pravdy. A oni se chytají jak mouchy na mucholapku.
Pochod do středověku se děje nejen barevnými inzeráty na báječná elektroauta a lepením se tvora Alžbětko k frekventované silnici, ale i stálým posilováním podřízenosti našeho státu Bruselu, neboli dosazováním dobře ovladatelných loutek na nejvyšší pozice v Protektorátu Čechy a Morava. A prosazováním ideologie relativizace a znevažování dosavadních hodnot. Každý vidí počátky dnešních hrůz jinde a jindy, ale i těm posledním slepým měla otevřít oči událost z roku 2018. Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker byl tehdy v Trevíru hlavním odhalitelem sochy Karla Marxe. A řečnil prý nádherně. Až pobledlým soudruhům opět vstoupil rudý ruměnec do tváří.
Kdysi, asi před patnácti lety, jsem po přečtení vyúčtování za elektřinu zatelefonoval ČEZu, že o jinou energii, než z uhlí nebo jádra, nestojím. Vůbec se se mnou nebavili. Podobně, jako když jsem zatoužil být degradován a došel to oznámit na vojenskou správu (také někdy v té době). Dozvěděl jsem se, že by mě museli povolat a pak zavřít. Nepovolali. Takže jsem dodnes nadporučíkem či podporučíkem. Ani nevím.
Prý kdo šetří, má za tři. Což asi vymyslel někdo za dob, kdy neznali inflaci.
