Zkreslené vidění – Nepřeháněj!

Všechno má mít svou míru a všeho by mělo být akorát neboli přiměřeně. Kdo neví, kdy přestat, dříve či později na to doplatí. Ať jde o alkoholika, zloděje nebo prodavače ideí.

 Přehánět se nemá. Ono to totiž snižuje důvěryhodnost. Tvrdí-li mi někdo každý den, že je program v televizi na mrtvici, mám chuť se ho zeptat, jak je možné, že ho ta Pepka už dávno neklepla. Neboli je to podobné, jako v legraci s voláním o pomoc. Napotřetí, když se opravdu topíš, ti nepomůže nikdo.

 Za mého mládí, tedy dávno v pravěku, jak říkají moje děti, bylo tou nejvyšší chválou, že je něco super. Mí rodiče říkali epes nebo miliónové, pro mého Vaška a Zuzku to samé bylo hustý a dnes je totéž kůl. Asi. Ale jak říkám, když to slyšíte pořád, nelze tomu věřit.

 Ono by se nic nemělo přehánět. Když jsme třeba u těch slov, tak ani emoce. Pomůžu si nějak, jestliže pána, který na mne včera v autobuse prskl, až mi sliz tekl po zádech, a dnes pro rýmu skoro nedýchám, nazvu bezohledným debilem? Ne. A nejenom proto, že nemám tolik odvahy ani sil.

 Člověk by neměl přehánět ani svoje závislosti. Což si říkám nejčastěji, když stojím ráno na váze, nebo se obhlédám v zrcadle. Ale vzdát se třeba čokolády je opravdu dost těžké. „Nežer, ty prase!", domlouvám si. Ale potřeboval bych to slyšet od doktora.

 Lidi by vůbec potřebovali, aby jim čas od času někdo řekl: „Nepřeháněj to! Vypadáš směšně, blbě, tragicky a nedůstojně. Jsi to ještě vůbec ty? Zamysli se nad sebou! Máš to zapotřebí?“.

 Ale těm, kteří by to měli slyšet především, to nikdo neřekne. Nebo ne dostatečně důrazně a vážně. Zlodějům, kteří kradou a okrádají náš stát a tedy nás už ani ne z touhy po zbohatnutí, ale jen proto, že přišli na to, jak to dělat, aby se jim nic nestalo. A už se bojí přestat. Hyenám, totiž politikům, kteří slíbí vše všem, a po zvolení kašlou na lidi i na sliby. Členům mafie, která slouží manipulátorům kdesi za hranicemi a z našeho státu dělá stále chudší kolonii. Lhářům, co všem těm dříve jmenovaným slouží a vytvářejí pro prostý lid z podhradí podivnou realitu.

 Že zveličuji? Je v pořádku každoroční schodek státního rozpočtu? Je správné kamkoli posílat naše vojáky a zbraně? Víte, že jako jedna z mála zemí Evropy nemáme zákon o referendu? Do jaké míry jsme svéprávní?

 Netolerujeme příliš ty, kteří to přehánějí?