Někdo hledá Boha, někdo sám sebe, podle některých žijeme v matrixu. Ať je to jakkoli, nikdo nám nezabrání o tom přemýšlet. Dokonce i největší fatalista má radost, když se mu něco povede.
Tajný smysl života. Tak se jmenovala má vůbec první a dost neumělá úvaha Zkresleného vidění. Ale některá témata se v různých obměnách vracejí, čímž mi připomínají, že je klidně mohu probrat i z jiného pohledu.
Smrt je vždy tragédií. Minimálně pro toho, kdo ji má sakra blízko. Ne každý je sám se sebou smířený, ledacos ještě není hotovo… Ale co já vlastně o tom vím. Ačkoli věřím na reinkarnaci, na své poslední umření si nepamatuji. Ani na žádný minulý život. Snad je to dobře, protože by to komplikovalo ten nynější.
Má známá Lucie mě kdysi přivedla ke knihám psychiatra Viktora E. Frankla, k logoterapii. Vlastně jsme se k němu dostali přes grafologii. Tedy já. Některé jeho knížky jsou dost silným čtením, hlavně ty, kde vzpomíná na koncentrační tábor. Coby hlavní poučení jsem si vzal, že musím vidět smysl svého jednání a ten musí být dobrý. Důležitá je láska a spravedlnost. A dost jsem toho od té doby už zapomněl.
Jsou lidé, kteří žijí jen ze setrvačnosti. Jejich cíle nejsou nijak vysoké ani daleké. Existují, nepřemýšlejí o smyslu bytí, o perspektivě lidstva a civilizace, reptají jen pro formu, ale ve skutečnosti jsou spokojeni se vším. Obklopeni blahobytem průměru, zajištěni vyhlídkou na podobné další roky bez problémů, ve stálém rauši systémové hypnózy. Těch je většina. A jsou jiní, tvořiví, kteří pokoušejí umění, vědu, řemesla a poznání všeobecně. Po nich zůstávají vynálezy, sochy, obrazy a pokrok ve vědění. Další se učí jazyky, někdo cestuje. Aktivní lidé se zajímají o své okolí, nelze je jen tak odbýt ani jednoduše uplatit sliby. Žijí proto, aby něčeho dosáhli. Jak pro sebe, tak i pro své blízké.
Každý jsme jakýmsi dílem jedněmi i druhými. Hledáme nějaký způsob, jak se alespoň trochu přiblížit nesmrtelnosti. Někdo napíše knihu, kdosi jiný vyvraždí půl Evropy. Docela pohodlný způsob je přijmutí náboženské víry. Ačkoli jistý si nejsem, nemám to vyzkoušené.
Svrbí mne ruka a rád bych napsal něco o politicích, jako obvykle. A zneužívané moci. Ale být nesmrtelným v politice si zaslouží málokdo. I tak je historie zaplněna odstrašujícími příklady. Hérostratem počínaje a Volodymyrem Zelenským zatím konče.
Hledáme smysl. Nacházíme jen domněnky, dohady, tápeme. Svět pološera máme za nejlepší, nejkrásnější a plný světla. Hledáme lásku, dobro a spravedlnost. Nacházíme alespoň něco podobného?
