Zkreslené vidění - Tajemství úspěchu

Neříkám, že neexistuje politik, který si zaslouží mé uznání. Jistě i vy máte svého vyvoleného. Ale obecně se vyskytuje asi tak často jako kulový blesk, Američan plynně hovořící česky nebo včasný odjezd vlaku ČD. A nepleteme se?

 Už jsem dříve prozradil, že nemám kladný vztah k politikům. S žádným z nich bych se nenechal fotografovat. Nikdo takový si nezaslouží moji důvěru. Jejich sliby jsou falešné jako papírová devítikoruna, jejich přízeň má trvání bublifukové koule, a dobré úmysly jsou jim stejně vzdálené jako odvrácená strana Měsíce.

 Politikové byli kdysi vtělením čestnosti, vlastenectví, důstojnosti, moudrosti, cti a bojovníky za zájmy svých voličů. Vlastně chci říci, že asi tak je vnímala většina občanů za první republiky. Ne, že by opravdu takovými byli. I tehdy to byli jen lidé. Ale snažili se alespoň budit podobný dojem. Za druhé republiky, čili po Mnichovu roku 1938, se provalilo veškeré bahno nejen v politice, ale i mezi lidmi. Za Protektorátu Böhmen und Mähren politici vesměs kolaborovali s okupační mocí. Moc jiného ani dělat nemohli. Po válce sotvaže iluze svobody vstala z bláta, rudoši ji znovu chytili pod krkem. Když se jim vysmekla, pozvali se sami v létě 1968 soudruzi z Moskvy. Politika a stát splývaly v jednostrannosti až do převratu v listopadu 1989. Proto si lidé o funkcionářích a vedoucích činitelích mysleli to stejné jako o komunistech. Bylo to nerozlišitelné. A tedy nic dobrého.

 Porevoluční doba by si zasloužila delší pojednání. Důležité ale je, čím jsou politikové dnes. Myslím, že spoustě lidí je to jasné. Vrcholná státní moc je v rukou lidí, kterým vůbec nejde o prospěch voličů, alespoň ne těch českých, a které by měli zastupovat. Když už jimi byli zvoleni. Česká republika se stala po několika letech relativní svobody a skorodemokracie protektorátem Německa, které se konečně dočkalo poroby zemí Koruny české. Nyní si už 4. říše své satelity lépe ohlídá. Ostatně zdivočelí liberálové jsou k tomu patřičně vyškoleni v Aspenu. Ale o Deep state a podobných věcech si každý musí informace sehnat sám. Nemám zapotřebí být označen coby konspirační teoretik.

 A musím se k něčemu přiznat. Od Václava Klause mám podepsanou knížku Modrá, nikoli zelená planeta, a od Miloše Zemana Jak jsem se mýlil v politice. A se starostou Mostu jsem byl koncem devadesátek na obědě. Což byla hlavní cena v nějaké soutěži. Pozvání od Lívie Klausové před lety na Hrad jsem s díky odmítl. Šlo o nějaké mecheché pro dárce krve.

 Politik že je jen podvodník? I vy idealisto!