Zkreslené vidění - Auto zamykám

Dokud si nebudeme věřit, nemůžeme se navzájem na sebe spolehnout. Těžko si představit svět bez notářsky ověřených smluv, bez plotů, ohrad, zámků a petlic. Čestné slovo dávno není zárukou pravdomluvnosti a dobrých úmyslů.

 Není nad to, být pozitivně naladěn. Takový člověk šíří dobrou náladu jako nemocný dobrák bacil chřipky. Úsměv optimisty dokáže udělat i z šedivého pondělí zanedbatelný problém. A co teprve, je-li jeho dárkyní pohledná a sympatická spolupracovnice. Nicméně nechme snění, všední dny jsou častěji.

 Rozdávat dobrou náladu je jistě činnost bohulibá, ovšem jak toho docílit, nám nikdo neporadí. Nebo i poradí, ale to jsou rady jak v časopisech pro ženy nebo jako chtít po mně, abych uvařil podle receptu knedlík. Ono by stačilo, kdybychom nemuseli od druhých čekat nějaký ten podraz. Pohoda by se sama už dostavila.

 Je smutné muset předpokládat, že ne všichni mají tak čisté úmysly jako my. Jsme lidé dobří, čestní, pro druhé chceme jen to nejlepší, nikoho nepomlouváme, nepovyšujeme se, jsme skromní, obětaví, pracovití, odpovědní, máme smysl pro rodinu atd. Někdo to tak ale nemá.

 Byly kdysi doby, kdy nebyly třeba ploty. Každý věděl, kde rostou výborné hrušky, kam přijít na společný táborák, kudy je to nejblíž k řece a který soused potřebuje pomoci spravit střechu. Tedy v naší chatové osadě. Za předrevolučního socialismu. Chatu jsem prodal před několika lety mimo jiné i proto, že ke společné pumpě jsem se dostal legálně jen dvakrát tak delší cestou než dříve, chodníček k našemu příbytku začal považovat za svůj soused, a o nějakých akcích pro všechny si kdokoli mohl nechat zdát. A běda, jak jsem někomu omylem šlápnul na pozemek. Vlastnictví a soukromá ulita slavily vítězství.

 V dobách bez plotů se na Západě ani nezamykaly domy. Vím to z první ruky, táta tam jezdil s pěveckým sdružením. Alespoň minimálně ve Finsku a Holandsku to tak bylo. Dnes už na těch stejných místech a domech mají odolné okenice, které na noc zavírají. A jasně, zamykají.

 Krade se, drancuje, mravy drsní. Když přijíždíme v létě po dovolené z kterékoli exotické země, opravdu máme největší obavy o svou bezpečnost v Praze na hlavním nádraží. Tam na nás čekají pochybné postavy pobudů a drobných zlodějíčků. Ale zatím vše dopadlo dobře. Víc se bojíme, co dalšího nám ukradnou podvodníci z horních pater politického systému. Čímpak nás asi zítra potrestají za to, že nejsme schopní se jim na jejich zlodějinu vykašlat a necháme se poslušně okrádat? A zase jim budeme děkovat?

 Také raději auto zamykáte?