Musíme se snášet. Když už spolu musíme být. Jsme společenští tvorové a ani místa není na světě neomezeně. Omezme své ego a zkusme se domluvit. Vždyť i blb je člověk.
Je třeba se shodnout. Zvláště musíme-li spolu žít v jedné domácnosti, paneláku, městě, státu, planetě a vesmíru. Kdybychom to nesvedli, nic jiného by nám nezbylo, než se vraždit. Protože není kam jít. Je nás moc a všude někdo je. A kde nikdo není, tam někdo přijde za chvilku po nás.
Lidé si v průběhu věků vymyslili různé způsoby a mechanismy, které jim dohadování ulehčují. Zákony, soudy, volby, politické strany, dráby a policii, smlouvy, vojenské pakty a spolky, úřady, peníze a sdělovací prostředky. Neboli civilizaci. Která by tedy měla zjednodušovat komunikaci, leč často tomu bývá naopak.
Zvířata se ničím takovým nezatěžují. Alespoň jsem ještě neslyšel o civilizačních přínosech psů, vyspělé kultuře koček nebo nadvládě delfínů ve Středozemním moři. Natož aby mezi sebou vedli nějaké války. Co nám může připadat kruté, slouží jen k přežití. Je jen známkou hlouposti člověka, když hyeny označuje za zbabělé, žraloky za krvelačné nebo zajíce za ustrašené.
Musíme se shodnout a dohodnout. Přestože mnozí lidé mají za to, že chaos se zvětšuje a řád světa se rozpadá. A protože ne vždy se to ideálně daří, vznikají podivné právně závazné smlouvy o smlouvách budoucích, politici se dohadují o příštích dohodách a na čem se shodneme dnes, zítra už neplatí. Jsou dávno pryč časy, kdy stačilo čestné slovo. Později se přidala podaná ruka a svědkové. Minulost vzala i vlastoruční podpisy. Stačí si vzpomenout, jak často se měnily smlouvy o stavebním spoření. Nemá-li kdo dobrého známého právníka, nemůže si být jistý ničím. Ani tím, že bude zítra mít kde bydlet. Raději se nezmiňuji o doktorovi a o zdraví.
Ačkoli… Má mamka bydlí ve čtyřpatrovém paneláku. Ve čtvrtém patře bez výtahu. Je jí osmdesát let a zatím chodí. Což je štěstí, ačkoli nevím, jak dlouho jí to vydrží. Kdykoli na domovní schůzi přijde řeč na přistavění výtahu, je návrh zamítnut. Museli by se totiž, pochopitelně, finančně účastnit i obyvatelé přízemí. A SBD Krušnohor má natolik zmrzačený jednací řád, že je podivné, když před časem prošly v tomtéž domě bezpečnostní kamery u vchodů. Mamce těch pár mlék a brambor ze sámošky přinesu, ale vím, jak dopadl táta. Než umřel, dva roky se nedostal ani před barák na lavičku.
Když se nedohodneme, budeme si přinejlepším překážet.
Chvíli. Pak dojde na hrubou sílu.
-----------------------------------
P.S. - Zkuste kliknout na mou fotku vpravo nahoře.
