Zkreslené vidění – Ideologie

Ideologie je to, co z davů dělá stádo ochotné ke všemu, co zavelí vůdce v čele, a co by člověk sám za sebe neudělal. Znamená potlačení vlastního rozumu, vůle a zotročení ve jménu dočasného dobra.

 Každou ideologii má na svědomí vzdělaný idealistický fanatik. Stoupence si pak nachází zpočátku mezi lidmi, kteří se již stihli zklamat vírou v něco jiného, později se přidávají ti, kdož cítí nablízku příležitost k obohacení, a poté  se z ideologie stává společenský konsensus nebo státní náboženství. Kde ovšem Boha nahrazují vyvolené vzory. Zneužití mrtví a uměle důležití živí.

 Ideologie je promyšlená soustava postojů, názorů, návodů k chování a odpovědí na otázky týkající se převážně mezilidských vztahů a fungování celé společnosti. Čím více je spojená s mocí státu, tím více je nesnášenlivá, netolerantní a dogmatická. A proto nenáviděná, zkorumpovaná a trapná.

 Původci a nositelé ideologie jsou přesvědčeni o své povinnosti přinášet lidstvu čisté dobro. Lhostejno, zda o to stojí a zda chápe, že mu je to ku prospěchu. Často je přitom nutno něco nebo někoho obětovat.

 Ideologie je vždy náhražkou rozumu. A symbolem poroby, ovládání davů. Ať již v minulosti šlo o ideologie náboženské nebo politické. Ono se to vlastně ani příliš neliší. Obě státní ideologie, které v minulém století ovládaly Evropu, měly hodně společného, ačkoli se snažily ze všech sil jedna vůči druhé vymezovat a přestože proti sobě stály ve válce. Tedy německý nacionální socialismus a sovětský internacionální bolševismus. O vlastním názoru, jestliže nesouhlasil s oficiální linií, nemohlo být ani řeči. Což ostatně nebylo to hlavní, když šlo o holý život. Nikdo si nebyl jistý zítřkem ani tím, že z minulosti někdo na něj nevytáhne nevhodné předky, chování nebo snad úmysly. Téměř každý byl fungujícím kolečkem ve stroji systému. Stalinovi i Hitlerovi zfanatizované davy věřily každé slovo. Morální i fyzickou devastaci vlastních obyvatel a škody a hrůzy způsobené v zahraničí snad nemá ani cenu vyčíslovat.

 V devadesátých letech jsme si mysleli, že nastal konec ideologií. Komunistický systém byl nahrazen kapitalistickým a pseudosocialismus jakobydemokracií. Poroba volbami a Husák Havlem. Zatímco jsme se zalykali svobodou, ideologové nespali. Když se neosvědčila Klausova ruka trhu, pravda a láska se ukázaly být lží a nenávistí a ani zelené pokusy se neujaly tak, jako jinde ve světě, začali sociální inženýři používat instituci nejpovolanější – Evropskou unii. Jestli to opět skončí hromadami mrtvol, asi nikdo nedokáže říci. Ale neznám nikoho, kdo by po tom toužil.

 Čulibrk dodává, že dobrý úmysl ještě neznamená dobrý výsledek.