Idealista bez vlivu na okolí je brán coby snílek, neškodný blázen nebo mimoň. Ale když se z idealisty stane fanatik, tak to je pak teprve pro ostatní pekelné požehnání! Záleží na těch ideálech a jak moc je bere vážně.
Lze také říci, že jde o člověka, který se ve svém rozhodování, řebříčku hodnot, uvažování a úsudku řídí nějakou vyšší pravdou, myšlenkou, ideou. Čímsi, co ho přesahuje a co považuje za hodné následování.
Idealista má mnoho společného s fanatikem. Liší se ovšem tím, že je schopen o své idee a idealismu přemýšlet a rozvíjet je a zdokonalovat. Idealista, který touží po prosazení svých ideálů ve společnosti, není fanatik, ale ideolog. To v případě, že se mu podaří vytvořit skupinu lidí, nejlépe politickou stranu, která jeho představy prosazuje.
Idealista má sklony přizpůsobovat si realitu svým požadavkům. Jsou třeba lidé (a nemám jim to za zlé), kteří věří, že budou-li se na každého usmívat, svět se zlepší, zkrásní, bližní budou dobří, vlídnější, vzduch čistší, tráva zelenější a párky vyrobené z masa. Pravdou je, že světu i lidem je to jedno, a ani ty párky méně sojové proto nebývají. Ale mají hřejivý pocit, že alespoň něco pro zlepšení svého okolí udělali. Ano, především pro sebe určitě. Přinejmenším nikomu neškodí.
Jsou ovšem idealisté, kteří jsou svému okolí nebezpeční. Tací se třeba přivazují ke stromům, které mají být pokáceny, šplhají ve jménu čistoty ovzduší po komínech elektrárny nebo vyvěšují transparenty na uhelná rypadla. Pod záštitou práva na protest překračují zákony, páchají škody na státním i soukromém majetku a ohrožují zdraví své i ostatních lidí. Při vysvětlování smyslu jejich činění se věcnými argumenty příliš nezatěžují. V reportážích z těchto akcí jsou nejčastěji slyšet od účastníků jen jednoduchá hesla a klišé typu: „Limity jsme my!“, „Zastavte těžbu!“ či „Nechceme vaše uhlí!“. Jedná se o idealisty zneužité k prosazování ideologie v zájmu liberálních levičáků prostřednictvím ekoteroristického nátlaku.
Nejnebezpečnější druh idealistů působí v politice. Vliv idealismu politiků na člověka je přímý. Což znamená, že prostřednictvím zákonů a dalších nástrojů se ten dostává do přímého střetu s každodenním životem lidí. Idealisté v politice ohýbají realitu tak, aby jim vyhovovala, v dost velké míře. A nutno poznamenat, že jejich idea a idealismus veškerý slouží většinou jen jako záminka a krycí manévr pro činění inspirované touhou po vlastním prospěchu.
Jistěže jsou i výjimky. Na kterých se ovšem neshodneme. Každý z nás je totiž do nějaké míry idealistou, leč s jiným ideálem. A buďme za to rádi. Jinak by snad nestál život ani za žití.
Čulibrk bere na vědomí všechny pravdivé informace, nicméně nezanedbatelnou část z nich zapomíná do několika minut.
