Ilustrovaný podčárník aneb zamyšlení nad některými jevy v životě pozemšťanů a vztahy, které se jich nějakým způsobem týkají.
Také by bylo možné říci, že demokracie je kompromis mezi tím, co chceme, a tím, co dostat můžeme. Ale nejsem si jistý, zda ti, kteří by měli vědět, v čem spočívá, a přizpůsobovat tomu své jednání, vědí vůbec, co se tím myslí.
Mezi projevy demokracie patří svoboda slova a projevení vlastního názoru, možnost volit a být volen, rovnost před zákonem, právo na informace, svoboda pohybu a další. Kde se politici tváří, že toto vše funguje, ale ve skutečnosti jsou potlačovány třeba některé nepohodlné názory, zatajovány nebo překrucovány nehodící se informace, volební systém je uzpůsoben tak, aby vyhovoval zavedeným stranám, či pokud o tom, zda odsouzený pachatel trestného činu půjde opravdu do vězení, rozhoduje výše konta – tam nejde o demokracii, ale o demokraturu. Což je něco mezi demokracií a diktaturou. V podstatě jde o to, že navenek (a hlavně vlastním občanům) se předstírá, že demokracie funguje, lidé mají podíl na moci, rozhodování a všechny možnosti ve vlastních rukou, ale ve skutečnosti v horních patrech ruka ruku myje, kamarádíčkové a strýčkové jsou prvořadí. Hned za vlastním prospěchem. A dneska už se nevraždí (nebo ne tak příliš), doba se změnila. Kdo ví, jak pracovat se všimným a s kompromateriály, má vyhráno. Jen nesmí za sebou zanechat stopy. Ostatně o tom zpíval kdysi už Karel Kryl.
Vzato doslova, pokud je demokracie vláda lidu, tak podle Gaussovy křivky inteligence má vláda právě IQ 100. Což není až tolik hrozné, ale žádné zázraky s takovou mozkovou kapacitou neočekávejme. A skutečně, přiznejme si to, celý zákonodárný sbor se snaží vládnout na samé hranici svých možností. Buďme jim proto vděční za vše, co pro nás dělají, a nevšímejme si tolik toho, co dělají oni sami pro sebe. Protože kdybychom je měli brát vážně nebo alespoň důsledně, museli bychom pro ně snad postavit další věznici.
Ale takoví nejsme. Vždyť nikdo z nás by na jejich místě nebyl jiný. Nebo ano? Co bychom také chtěli? Jsou to lidé jako my. Jako já, jako kdokoli.
I jako Čulibrk.
