Paměť lidskou i paměť společnosti vymazává a pokřivuje nejen čas, ale i stokrát opakované lži propagandy předělávající historii. A degenerující školství.
Myslíme si, že máme všechny své věci pod kontrolou, na nic jsme nezapomněli, víme kde co máme, co děláme a proč. Dokud nezačneme stárnout a blbnout.
Nejhorší je, že si člověk stále namlouvá, že je to dobré. Pořád ještě ví, jak se jmenuje, kde bydlí a který je vůbec rok. Zatím. Ale chátrání mysli pokračuje. A nebolí. Končí to tím, že nepoznává své děti. Ba hůř.
Na školu, vojnu a první zamilování mám většinu vzpomínek dobrých, příjemných nebo humorných. Třeba na školní bitvy vedené sáčkovým mlékem, falešné zpívání během mutování nebo vtipné poznámky v žákovké knížce. Na lovení čolků s Jiřinou. Na večerní pohodu při čaji a francovce se spolubojovníky na rotě. Na pocit chvilkové svobody během opušťáku. Jak svět voněl po prvním políbení. Vzpomenout si na špatné svědomí ze známek na vysvědčení, nekonečné vytírání čisté podlahy mazlákem nebo na ujištění, že ,,budeme kamarádi“ ? Proč?
Jako je paměť lidská často nedokonalá, selhávající a nemocemi i věkem stále oslabovaná a ohlodávaná, je i paměť společnosti náchylná k výpadkům a pokřivenému vykládání minulosti. Za několik let nám budou sdělovací prostředky v čele s ČT tvrdit, že Československo v roce 1945 osvobodili Američané, Prahu sami pražané a většina Němců byla za války v odboji proti Hitlerovi. Že odsun Němců poté byl sprostým vyhnáním, za které bychom se měli a máme alespoň omluvit. Že není vhodné srovnávat nacismus a komunismus budou vykřikovat obě strany. Snaha vládnoucí elity udělat ze stáda ovcí poslušné a výkonné otroky bude slavit stále větší úspěchy, protože po zrušení maturit z matematiky se zruší i maturity z češtiny. Ta bude ostatně už tolik přizpůsobená požadavkům na jednoduchost, že používat měkké i, nepsat čárky ve větách, velká písmena a vůbec psát foneticky zvládnou i žáci základní školy. Na mobilech, pochopitelně. Propiskou budou psát už jen někteří důchodci. A brzy už i oni přestanou platit těmi odpornými penězi. Karta i vašemu psovi!
Každý protektorát jednou skončí. Ať se snažili hnědí Němci, rudí Rusové či dnes opět Němci, tentokrát růžoví. Přikazují nám, co máme dělat, co si máme myslet, a ba i co máme chtít. Pokud to dopadne špatně, staneme se protektorátem islámským. Naději vidím jen v rozpadu EU a vzniku něčeho rozumějšího.
Opakování je matkou moudrosti. Někdy ovšem známkou demence.
