Naše nová chůva robot

Předevčírem nám dorazil vytoužený balíček. Robotický vysavač Roomba. Černá placka, co za vás vyluxuje celý byt bez nejmenší námahy. Jenže vyluxoval i sebevědomí našeho kočičáka.

Jáchym je zvíře neuvěřitelně sebevědomé. Co on si na nás dovoluje, zejména když k němu stojíme zády, to by jeden nevěřil. Odmlouvá a neváhá i zaútočit, když se mu něco nelíbí. Je to "protestant protestantský" a nenechá si nic líbit.

Když dostane világoš za nějakou lumpárnu, klidně po nás sekne packou. Je mu úúúplně šumák, že jsme několikanásobně větší, silnější a že s ním můžeme (kdybychom chtěli) udělat hodně rychlý proces. Odmalička si s těmito fakty absolutně neláme hlavu.

Jenže teď nastal čas na změnu. Přesně v momentě, kdy jsme vybalili tu úžasnou robotickou věcičku a spustili ji. Začala bzučet a jezdila po podlaze jako drak. Kocour vůbec nevěděl, která bije, a zbabělácky se schovával a prchal. Vždy mu jen odněkud vykoukla kebule.

K vysavači ovšem bylo přibalené i dálkové ovládání, čímž bylo zaděláno na ďábelský nápad. Mého přítele vtipálka totiž nenapadlo nic lepšího, než Jáchyma pořádně prohnat. Kam se hnul kocour, tam ho pronásledovala černá vrnící placka. To oživlé monstrum živočicha nespustilo ze svých senzorů a kočičák nestačil hledat úkryty. Srababka :-)

Jakmile jsme mašinu vypnuli, připlížil se k ní a opět nabyl ztracené odvahy. Okukoval ji a očuchával, packama se snažil vytáhnout štětičky, kterými vysavač vymetá kouty. Hrdina. Když byl nepřítel zdánlivě mrtvý, sebevědomí vyskočilo jako rtuť teploměru v horkém čaji.

Jen počkej, (skoro) zajíci! Z polohy OFF šup do polohy ON. Mrťafa najednou ožila, udělala ding ding a začala couvat z dokovací stanice. V tu ránu nahodil zpátečku i zvířák a zdekoval se za reprobednu. Měl to marný, kotouč se za ním řítil nanovo.

Výborná věc. Úžasný vysavač, spořič mého času i sil a perfektní parťák na výchovu přerostlého ega našeho živočicha. Takže odteď už nikdy nadávání, plácání přes zadek nebo stříkání vodou, odteď už vždy jen naše nová chůva Roomba.