Opozičník Jupiter

aneb Topocentrický pohled na vesmír v květnu 2018. Májová obloha patří planetám. Jsou vidět večer, uprostřed noci i ráno, jedna z nich je nejblíž k nám a k jiné se zase vydá kosmická sonda.

Na začátku května je na obloze rušný planetární provoz. Nepřetržitý. Večer září nad západním obzorem Venuše. Venuše nedosahuje své nejvyšší jasnosti, ani není v největší úhlové vzdálenosti od Slunce. Přesto je období na přelomu dubna a května nejpříznivější pro pozorování Večernice, a to díky příhodné poloze Venuše vůči obzoru. A také díky tomu, že ačkoli se noci rychle zkracují, stmívá se ještě docela brzy, takže Venuše je nad obzorem ještě po skončení astronomického soumraku, tedy v době, kdy už (zjednodušeně řečeno) přestane přibývat tmy.

Prvního května najdeme Venuši v souhvězdí Býka nedaleko hvězdokupy Plejády a červené obří hvězdy Aladebaranu. Později, na světlé letní obloze, už nebude tak výrazná. Protože je však třetím nejjasnějším tělesem na obloze, viditelná bude stále dobře. Večernicí zůstane Venuše až do konce léta. Po průletu mezi Sluncem a Zemí se v závěru roku vrátí na oblohu jako Jitřenka.

Na ranní obloze jsou pak dva planetární čekatelé – Saturn i Mars mají období nejlepší viditelnosti v letošním roce teprve před sebou. Spolu s Měsícem se však hned na začátku května představí v živém obrazu nad jihozápadním obzorem.

Jak je vidět z obrázků, Měsíc je počátkem května po úplňku, který nastal poslední dubnový den, a blíží se do poslední čtvrti. V té se ocitne 8. května ve 4:08 SELČ a během dalšího týdne se bude vyskytovat už jen na ranní obloze. Po novu 15. května ve 13:47 se znovu objeví na obloze večerní  17. května v blízkosti Venuše. Měsíc bude v té době jen tenkým srpkem, a tak bude v tu chvíli méně jasný než Venuše. Ale pokud by se ztrácel v červáncích, pak právě podle Večernice jej můžeme najít.

Jupiter v opozici

Jupiter je v této době na obloze přesně naproti Slunci. Do tzv. opozice se dostává 9. května. Slovo opozice je starověký, původně astrologický, termín, který popisuje situaci, kdy jsou dvě planety naproti sobě. Jupiter vychází se západem Slunce na protějším obzoru, o půlnoci je nejvýš na obloze nad jihem a ráno při východu Slunce zase Jupiter mizí na obzoru západním.

V době opozice je také Jupiter nejblíže Zemi; tentokrát se přiblíží na nejmenší vzdálenost 10. května, kdy nás bude dělit vzdálenost 658 milionů kilometrů.  V následujících měsících planetu uvidíme večer.

Podíváme-li se na Jupiter dalekohledem, uvidíme v období opozice nejvíce detailů v jeho atmosféře rozčleněné na pásy rovnoběžné s rovníkem. Také můžeme pozorovat čtyři největší Jupiterovy přirozené družice, které objevil Galileo Galiei roku 1609 a později jim německý astronom Simon Marius dal jména Jupiterových milenek: Io, Europa, Ganymed a Callisto. A opět je to období opozice, kdy tyto galileovské měsíce při pohledu ze Země nejčastěji vrhají stíny na Jupiter, což je další zajímavá podívaná.

Pruhy na Jupiteru ukáže už malý dalekohled, který zvětšuje 20x nebo 30x; detaily, včetně Velké rudé skvrny a stínů od měsíců, vyžadují větší zvětšení. Zkuste některou z hvězdáren. Je jich u nás a v nejbližším okolí nepočítaně.

Dění na obloze v květnu 2018

Startovní okno pro cestu k Marsu

Dne 5. května 2018 se otevírá startovní okno pro sondu InSight, která se vydá k Marsu. Co to znamená? Mars se letos v létě přiblíží k Zemi na téměř nejmenší možnou vzdálenost, na konci července bude od Země vzdálen pouhých 57 milionů km. Právě takové příležitosti se využívají k letům kosmických sond k rudé planetě.

Sonda však nemůže letět přímo – vše je totiž v pohybu. Slunce nutí svou gravitací planety, aby okolo něj obíhaly. Stejně je to se sondou. Po startu ze Země se vlastně pohybuje po protáhlé oběžné dráze okolo Slunce a okamžik startu musí být vypočítán tak, aby za sedm měsíců, až se sonda dostane do nejvzdálenějšího bodu své oběžné dráhy okolo Slunce, potkala na tomto místě Mars.

Období, kdy bude letos možné odstartovat k Marsu, potrvá do 8. června. Pokud se vše podaří, přistane InSight na Marsu 26. listopadu 2018 (bez ohledu na okamžik startu). Uletí celkem 200 milionů kilometrů.

InSight má zkoumat podpovrchové vrstvy a nitro Marsu. K tomu sondě poslouží trojice hlavních experimentů.

•    seismometr pro měření marsutřesení
•    zařízení pro měření tepla přicházejícího z nitra Marsu
•    jemné nepravidelnosti v rotaci Marsu způsobené děním uvnitř planety

Společně s velkou sondou InSight se k Marsu vydá dvojice minisond Mars Cubesat One (MarCo). Mají standardní rozměry družic této třídy, které jsou už několik roků vysílány na oběžnou dráhu okolo Země. Tentokrát se poprvé cubesaty velikosti příručního kufříku vydají do meziplanetárního prostoru. Pokud přežijí, budou na Zemi posílat data z průběhu přistání sondy InSight na povrchu Marsu. Nejsou pro přistání nezbytné, data budou na zemi předávána také pomocí družic Marsu, které jsme na oběžnou dráhu okolo Rudé planety navedli v minulých letech. Minisondy MarCO jsou „jen“ technologickým testem. Ovšem testem průkopnickým.

Jak jsme viděli na simulacích z programu Stellarium, můžeme v současnosti Mars pozorovat ráno ve společnosti Saturnu a počátkem května také Měsíce. V létě bude Mars pozorovatelný po celou noc, v době, kdy bude InSight na planetě přistávat, ji uvidíme večer nad jihozápadním obzorem.

Nakonec jsem si nechal májový úplněk. Ten nastává 29. května v 16:19. Měsíc se při něm ocitá v blízkosti hvězdy Antares ze souhvězdí Štíra, přesně uprostřed mezi Jupiterem a Saturnem. Můžeme je pozorovat po celou následující noc.