Premium

Získejte všechny články
jen za 49  Kč / 1. měsíc

Jak jsem seděl v čekárně 2 aneb Tereza, Karolína a Otylka Součková

Zlobí mě zdraví, ale mé odpůrce zklamu. Zatím neumírám, ovšem k lékaři musím. A při sezení v čekárně máte před sebou studnici příběhů. Třeba minulý týden…, Tereza, Karolína a paní Součková. To prostě nejde nenapsat.

Je zima. A tak se koleno opět ozývá, že je tady a mám ho brát vážně. Dříve jsem do kopců vybíhal jako srnec v nejlepším věku, dnes beru hůl a škrábu se rychlostí postřeleného chcípáka. O mém kolenu jsem už napsal několik blogů, ale tentokrát to stálo za všechny prachy.

Opětovně jsem tedy navštívil čekárnu ortopeda, kterýž své umění dokazuje také tím, že si při prohlídce kolene nemusíte ani stahovat kalhoty, prostě doktor Bruner z filmu „U pokladny stál“, jemuž odvětil Vlasta Burian: „já jsem vám mohl poslat kalhoty poštou!“

Sednul jsem si do čekárny na koženkovou židli, ustavil nohu do bezbolestné polohy, vyhrnul si límec a přivřel oči. Vedle mě seděla mladá dívčina, sotva sedmnáct. Černé džíny na tlustých nohou měla snad o dvě čísla menší, obličej přilepený k mobilu a hovor tak hlasitý, že ani pomlaskávání všech okolo nepomáhalo. Černé oční stíny měla namalovány tak silně, že potkat ji v noci na ulici, položím peněženku s bankokartou, řeknu PIN a prchám.

„Ahoj, tady Tereza,“ hulákala do mobilní plácačky, „hej, já jako vím, že ty víš, Karolíno, kdo ti volá…, jestli mě chceš vyrektit, tak se ti to moc nedaří. Se chováš jako ňáká urna. Ty seš úplně toxická! Co?“

Jsem asi taky urna. Jedna kolegyně, co učí na druhém stupni, mi vysvětlila, že se jedná o kohokoliv, kdo má víc jak třicet let.

„Hele, Karolíno. Přestaň hejtit a poslouchej, co ti říkám,“ zvyšovala kadenci svého hlasu, „on byl Tomáš docela cool a swag, to jako jo. Ale on mě podvedl. Normálně s tou hubenou čůzou z béčka. Hele, neflexuj, já vím, že jsi mi to říkala, že je Tomáš prase. Ale on se s ní líbal přede mnou, abych to viděla, in rýl, normálně…, co říkáš? Ty už jsi jak moje zrakvená madr. Hele, až odsud vylezu, tak někam dropnem, drinkneme a musíme to řešit. Čus!“

Mám-li to říct staročeštinou, tak jsem děkoval pánu Bohu za to, že konečně zavřela klapačku. Telefon si vzala do rukou a tlustými prsty klapala do displeje jako špaček do třešní. Zřejmě s kamarádkou Karolínou pokračovala v konverzaci přes sociální sítě.

„Kdo je poslední?“ ozvalo se najednou v čekárně.

„Asi vy, ne?“ odsekla Tereza, aniž by zvedla od mobilu oči, „to jsou mi dotazy!“

„Já, madam,“ odvětil jsem, pokusil se vstát a naznačil jí, aby si sedla na mé místo.

„Děkuji,“ řekla tiše starší paní opírající se o francouzskou hůl, „ale já postojím. Já se jmenuju Otylka Součková, víte? Bolí mě kolena a vlastně všechny klouby, milej zlatej. Jste ale hodnej, že mě chcete pustit sednout. To v autobuse…, tam je to hrůza, víte? Ti mladí dělají, že jsou unavení, ti se ani nezeptají. Já se tam klimbám ze strany na stranu, na jednom rameni kabelka, druhou rukou chytám balanc s holí, div, že se v zatáčkách nevyvrátím do uličky. A oni jen pořád čumí do těch telefonních aparátů, nebo mají zašpuntované uši sluchátky a dělají, že neslyší. Vy to neposloucháte, tu jejich duc, duc hudbu, že? To je prostě hrůza. Já bydlím v bytovce, pode mnou mladá rodina. Matka těch kluků pořád křičí, otec pije…, a ti dva malí smradi? Pořád pouští tu moderní hudbu, které já vůbec nerozumím…, tam se nezpívá, ale recitují se vulgární slova…, mají to nahlas a já neslyším ani televizi. Syčáci mizerní…, ani se to ještě neholí, ale mluví to sprostě, plivou po chodbách..., vy neplivete, že? Nebo jo? To byste mě zklamal, pane! A že nekouříte? Nebo snad jo? To oni kouří, všichni…, celá rodina. No, já bych si ale už sedla.“

„Si teda sedněte,“ překvapila Tereza, vstala ze svého místa, pustila starší paní sednout a odkráčela se svým stokilovým tělem do rohu čekárny, kde vyskočila na parapet okna a pokračovala ve studiu sociálních sítí.

„No, tak to děkuji, děvenko,“ zvolala na Terezu dáma, „víte, já tady tento stát budovala pro ně, aby se měli v této republice dobře! A oni to teď všechno ničí! A prý nás okradli na důchodech, říkala to v televizi Šilerka…, já tý ženský věřím. Ona je tak hezká. Připomíná mi Beranovou…, ta byla u nás vedoucí, když jsem dělala na OPBH. Ta na nás myslela. A teď ti zahraniční voliči, jak to chtějí uzákonit. Hele, nebydlí tady, neplatí daně, tak ať nevolí. Kdo je nutil, aby šli pracovat do zahraničí? To jim tady nejsme dobří? To tu nemohli zůstat? Copak tady není práce? No, není, to je zase pravda. Můj kluk, Franta…, víte, on bydlí pořád u mě, ten nemůže najít práci. A to má zemědělku, jako můj nebožtík! Ten ty traktory miloval, stejně jako dělat v našem JZD. Díky tomu jsme měli vždycky pro slepice a prasata doma zadarmo šrot. Sem tam se ztratil pytel, ale však to bylo ze státního, ne? Ale teď kradou všichni. A ve velkém. Co je to proti jednomu či dvěma pytlům zrní či šrotu? Podívejte se na ty potraviny. Já si pamatuju ty ceny dříve…, to byla jiná doba. Teď ten Fiala…, hraje si to na slušňáka, ale to on nařizuje ty vysoké ceny v obchodech. Ta válka se musí z něčeho zaplatit, víte?“

Dveře ordinace se najednou otevřely.

„Kdo je další?“ zvolala zdravotní sestřička do čekárny.

„Já!“ vykřikla povídající dáma, „jako nezlobte se všichni, ale já si teď vzpomněla, že jsem nechala doma v troubě kuře…, šmarjá! A můj kluk určitě zase chrápe! To já určitě vyhořím a nikdo mi pak nic nedá. Že budete tak hodní a pustíte mě? Já si pak zavolám to taxi pro seniory zdarma a musím rychle domů, abych nevyhořela. Pustíte mě? Já si jdu jenom pro recept. Že vám to nevadí?“

„Sakra, jděte už do prdele!“ vykřikl dosud mlčící muž středních let sedící v rohu. Já v té čekárně pochopil, že každá generace má svou Terezu a Otylku. A taky právě tam jsem si vzpomněl na citát Jana Wericha: „Mládí biologické neosvobozuje od blbosti a hlouposti, stejně jako stáří nezaručuje moudrost. Jsou blbí dědkové a hloupé děti.“

Váš Honza

(Pomocný překlad závěrem: vyrektit – dělat si legraci; toxický – závadový; hejtit – něco se nelíbí; cool – skvělý; swag – frajer; neflexuj – nechlub se; in rýl – reálně; zrakvená madr – nemocná matka; dropnout si – sednout si; drinknout si – napít se. Děkuji Míši z Bruntálu za odborný překlad).

Autor: Jan Vavřík | pondělí 29.1.2024 22:42 | karma článku: 31,08 | přečteno: 1138x
  • Další články autora

Jan Vavřík

Jak rychle získat lehátko aneb Proč ten návod není česky?

Mám rád ostrov Korfu a Řeky. Získali si mě svou povahou, skvělou hudbou a dobrým jídlem. A naši čeští spolucestující? Ani letos nezklamali.

22.7.2024 v 23:48 | Karma: 36,00 | Přečteno: 3121x | Ostatní

Jan Vavřík

Jak jsem byl ve volební komisi aneb Hrnce fakt neprodávám

Já se vždycky někam přihlásím a oni mě pak všude zvolí. Ale že i u tohoto mizerně placeného krasosmutnění zažiji kopu legrace, to jsem fakt nepřepokládal.

14.6.2024 v 11:24 | Karma: 36,23 | Přečteno: 3591x | Ostatní

Jan Vavřík

Jak jsem mocinky zešedivěl z jednoho rozhovůrku

Pokud používají zdrobněliny lidé mladšího vydání, dokážu to s přimhouřením všech tělesných otvorů (nejen oka) pochopit. Ale lidé starší?

29.5.2024 v 21:57 | Karma: 26,09 | Přečteno: 948x | Ostatní

Jan Vavřík

Jak jsem boural plot aneb Tohle doma nezkoušejte!

Pro svou ženu udělám cokoliv..., teda skoro cokoliv. A tak jsem po jednom z víkendových hrdinských počinů skončil poprvé v životě na neschopence. A manželka? Zatím mě nezavrhla.

1.5.2024 v 19:34 | Karma: 32,11 | Přečteno: 1216x | Ostatní

Jan Vavřík

Jak jsem stavěl zahradní chatku aneb Pusť mě k tomu!

Moje žena je skvělá. S ní se člověk opravdu nenudí. A ctí ji, že mě i po dvaceti letech, přes má veškerá technická klopýtnutí, vidí jako domácího kutila. Tentokrát mi dala za úkol smontovat zahradní domek. A to byla výzva!

31.3.2024 v 12:12 | Karma: 29,97 | Přečteno: 817x | Ostatní
  • Nejčtenější

Novinky na iDNES Premium: Každý den rozdáváme bazény za 100 tisíc Kč

15. července 2024,  aktualizováno  22.7 8:34

Léto je v plném proudu, teploty pravidelně stoupají nad 30 stupňů a schladit se ve vodě je jistě...

„Nakonec na mě plivnul.“ Nizozemec loví Češky a prodává je na gangbang

18. července 2024

Premium Stovky českých žen k natáčení tvrdého porna v Nizozemsku naverboval v uplynulých letech Daniël van...

IT problémy způsobily kolaps bank i letišť. V Evropě i jinde ve světě

19. července 2024  9:25,  aktualizováno  22:33

Řadu zemí v pátek zasáhly problémy s počítačovými systémy. Letiště kvůli výpadku čelila potížím s...

Můj syn Xavier zemřel, říká Musk o transgender dceři. A chce zničit „virus woke“

24. července 2024  11:37

Miliardář Elon Musk tvrdí, že byl podveden, když dovolil svému synovi stát se transgender ženou. V...

Sto tun obilí za hodinu. Na Hané mají výjimečný kombajn, jeden z patnácti na světě

22. července 2024  14:31

Až sto tun obilí dokáže za hodinu sklidit nový kombajn CR11 firmy New Holland, který vyjel do...

Po zásahu ochránců zvířat skončil majitel psa na ulici, o týrání přitom nešlo

25. července 2024  17:53

Dramatickou dohru měl případ psa žijícího v zaparkovaném automobilu v Hodoníně. Jeho majitel,...

Leyenová žádá dva kandidáty do komise, muže a ženu. Síkela jí nestačí

25. července 2024  14:24,  aktualizováno  17:40

Dva kandidáty do nové Evropské komise, muže a ženu, oficiálně požaduje od členských států Evropské...

Úspěchy policie na Moravě: rychle našla vraha z Vídně a po 20 letech i dealera

25. července 2024  17:38

Policejní Národní jednotka cíleného pátrání zadržela ve středu na Moravě dva hledané pro závažnou...

Břeh daleko, ke dnu to jde rychle. Se záchranáři na Slapech, kde zasahují denně

25. července 2024

Premium Počty neštěstí na vodních plochách jsou markantní, přesto stále řada lidí podceňuje důležitost...

  • Počet článků 107
  • Celková karma 32,61
  • Průměrná čtenost 2529x
Spisovatel, milovník německých boxerů, Stephena Kinga, J. R. R. Tolkiena, Karla Čapka, Karla Maye a všeho řeckého, hlavně pak ostrova Korfu.

Knihy: Kolotoč strachu (2015), Návrat z pekla (2016), Případ Kláry P. (2019), Pošahaný svět (2023), audioknížka Návrat z pekla, čte Jaromír Meduna (2023).
E-kniha Kolotoč strachu (2024), reedice Návrat z pekla (2024).
Připravovaná knížka: Ve stínu levandule (2025).

Seznam rubrik